Zdánlivé rozpory s Biblí

Obsah:

Co je „Boží pečeť“?

Dojdu u Boha zalíbení tím, že budu dodržovat jeho přikázání?

Vstoupil Ježíš do svatyně svatých v nebeské svatyni dříve než 22. října 1844?

Budeme znát přesný den a hodinu Kristova příchodu?

Kdo nese naše hříchy?

Naučil se Pavel evangelium od lidí v církvi?

Může být spasen nevědoucí otrok?
Jsme povinni klečet pokaždé když se modlíme?

Jsou tato místa uváděná kritiky skutečně v rozporu s Písmem svatým, nebo jsou jen vytrženy z kontextu či překrouceny? Posuďte sami.


CO JE „BOŽÍ PEČEŤ“?

EGW: SOBOTA „Nepřátelé Božího zákona, duchovními počínaje a posledním členem konče, pak nově pochopí, co je pravda a povinnost. Příliš pozdě poznají, že sobota čtvrtého přikázání je pečetí živého Boha.“ (Velký spor věků, GC 640).

BIBLE: DUCH SVATÝ „V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého“ (Efezským 1,13 ČEP).

BIBLE: DUCH SVATÝ „A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“ (Efezským 4,30 ČEP).

U některých překladů Bible se Efezským 1,13 shoduje s 4,30 v tom, že Duch svatý zapečeťuje, označuje, dává znamení. Adventisté stále používají právě tyto verše při studiu Bible, protože pomáhají při vysvětlování toho, co je pečeť (znamení) a Kdo zapečeťuje (dává znamení). Boží pečeť vyžaduje mít Ducha svatého v srdci, mít Kristův charakter a mít na „čele“/v mysli napsáno Boží jméno (viz Efezským 1,13 a 4,30; Koloským 1,27; Zjevení 7,3 a 14,1). Když bude vnucováno znamení šelmy, lidé, kteří mají tyto tři uvedené charakteristiky se rozhodnou poslouchat Boží slovo spíše než lidské zákony dokonce i tváří v tvář smrti. (viz Izajáš 24,1-6; Žalm 119,126; Zjevení 14,12 a 12,11). Budou zachovávat a světit Boží Sobotu. Boží pečeť (znamení) – podobně jako Vyšetřující soud – jsou sami o sobě tématy studia Bible. Zmíněné texty nevyvracují víru, že Sobota je Boží pečetí/znamením posledních dnů. Ellen Whiteová shrnula souvislost mezi Duchem svatým a Boží pečetí/znamením takto:

„Posvěcení Duchem svatým vyzdvihuje rozdíl mezi těmi, kdo mají Boží pečeť a těmi, kdo zachovávají falešný den odpočinku.“ (Bible Commentary, Vol. 7, p. 980).

DOJDU U BOHA ZALÍBENÍ TÍM, ŽE BUDU DODRŽOVAT JEHO PŘIKÁZÁNÍ?

EGW: ANO „Poslušnost Božích přikázání je jedinou cestou, máme-li dojít zalíbení u Pána.
(Svědectví pro církev, 4T 28). (Poznámka: slovo „získat“ ("earn") bylo přidáno dodatečně od kritiků D&D ne od EGW.)

BIBLE: NE „… jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše.“ (Izajáš 64,6 PBK).

BIBLE: NE „A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.“ (Galatským 3,11 PBK).

Dojít něčeho neznamená vždy vydělat si to. Dojít může znamenat jednoduše „přijít k vlastnictví.“ Po přečtení textu ve Svědectví 4 rychle zjistíme, že Ellen Whiteová srovnávala ty, kdo poslouchají Boha tím, že vykročí ve víře s těmi, kdo v pochybách čekají „až do doby, kdy každá stopa nejistoty zmizí.“ (Svědectví pro církev, 4T

Tématem je poslechnout Boha ve víře jako protiklad k pochybování o něm. Co ale znamenají slova „dojít“ Jeho zalíbení? Jestliže Bible používá takový jazyk, potom nemůžeme obviňovat Ellen Whiteovou.

„Vždyť ten, kdo mě moudrost nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“ (Přísloví 8,35.

Zde vidíme nejen přesně tu samou formulaci, kterou použila Ellen Whiteová, ale stejný hlavní výklad. Nalézt moudrost (a tak dojít u Hospodina zalíbení, podle tohoto textu) je srovnáno s hřešením (přestoupením Božího zákona – 1. Jan 3,4). Ellen Whiteová říká to, co řekl Šalomoun, o jehož moudrosti a inspiraci by pochyboval jen málokdo. Existují však v Bibli nějaké příklady, kdy člověk došel/nalezl u Hospodina zalíbení (milost)?

„Ale Noé našel milost před Hospodinem.“ (Gen 6,8 PBK )

„‚Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země.‘ To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.“ (Gen 26,4.5 ČEP)

„Mojžíš řekl Hospodinu: „Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: ‚Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.‘“ (Exodus 33,12 ČEP)

„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ (Židům 11,5 ČEP)

„David nalezl u Boha milost.“ (Skutky 7,46 ČEP)

„oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí.“ (1. Jan 3,22 ČEP)

„Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“ (Lukáš 1,30 ČEP)

VSTOUPIL JEŽÍŠ DO SVATYNĚ SVATÝCH V NEBESKÉ SVATYNI DŘÍVE NEŽ 22. ŘÍJNA 1844?

EGW: NE „Potom mi bylo ukázáno… byly otevřeny dveře do svatyně svatých v nebeské svatyni, kde je truhla smlouvy, v níž je Desatero přikázání. Tyto dveře nebyly otevřeny, dokud prostřednictví Ježíšovo nebylo dokončeno ve svatyni nebeského chrámu v roce 1844. On potom zavřel dveře do svatyně a otevřel dveře do svatyně svatých, kam vešel přes druhou oponu, kde nyní stojí u truhly smlouvy.“ (Rané spisy, EW 42).

BIBLE: ANO „Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. (ČEP Židům 8,1.2 napsáno roku 60 př. Kr.).

BIBLE: ANO „A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“ (ČEP Židům 9,12 napsáno roku 60 př. Kr.).

První z uvedených textů neříká nic o tom, že by Ježíš byl v Nejsvětější svatyni. Boží trůn může být kdekoliv tam, kde ho Bůh chce mít. Je to pohyblivý trůn (dokážete si představit, že by Bůh byl omezený na nějaké místo?), podle popisu má „kola“ (Da 7,9). Boží přítomnost se neprojevila jen ve Svatyni svatých ve Starém zákoně. Byla viděna také u vnějších dveří Svatyně svatých s Mojžíšem (Ex. 33,8-11). Aby se prokázalo, že se Ellen Whiteová a adventisté v tomto bodě mýlí, musel by zde být nějaký text, který by prohlašoval, že Bůh Otec vždycky byl a je ve Svatyni svatých nebeské Svatyně. Neexistuje žádný takový text. Bible New International Version uvádí v druhém textu „Nejsvětější svatyně“, zatímco King James říká jednoduše „Svatyně“. Jak je to však v řečtině?

Jen jedenkrát se v listě Židům mluví výslovně o druhém oddělení (Nejsvětější svatyně) a to v Židům 9,3, kde je použit řecký výraz hagia hagion a správný překlad je „nejsvětější ze všech“. O tomto místě se nemluví, že Ježíš do něho vstoupil při svém nanebevstoupení; popisuje pouze pozemskou svatyni. Nikde v celém listě Židům není výraz hagia hagion použit k tomu, aby nám řekl, na kterém místě v nebi je Kristus. Kdyby byl vstoupil do hagia hagion, proč to nebylo v listě Židům ani jednou zmíněno? Pro hlubší pohled na toto téma a kvůli jiným útokům proti Vyšetřujícímu soudu doporučujeme knihu Clifforda Goldsteina „Rok 1844 jednoduše“.

BUDEME ZNÁT PŘESNÝ DEN A HODINU KRISTOVA PŘÍCHODU?

EGW: ANO „Jak mi Bůh ukázal ve vidění … Brzy jsme slyšeli Boží hlas, podobný mnohým vodám, který nám oznamoval den i hodinu Ježíšova příchodu.“ (Rané spisy, EW15, 34, 285).

BIBLE: NE „Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.“ (Matouš 25,13 PBK).

BIBLE: NE„O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.“ (Matouš 24,36 PBK).

Sám Ježíš neznal „dne ani hodiny“, když byl na Zemi (Mat 24,36), ale teď už to jistě zná. Tyto Biblické verše se týkají doby, kdy lidé mohou ještě ve svém životě něco změnit, mohou být bdělí a připravit se na Kristův příchod, proto jsou varováním pro každou generaci.

Citát E.Whiteové však popisuje dobu po ukončení doby milosti, kdy svět bude prožívat posledních 7 ran a věrní očekávat návrat Krále a osudy všech již budou rozhodnuty. Nevěrní lidé již budou mít zavřené dveře, jako zabouchl ženich v podobenství o družičkách. Ellen Whiteová ve výše uvedeném citátu jednoduše říká, že Bůh tuto informaci odhalí Svým „zapečetěným“ služebníkům během posledních chvil soužení, aby je potěšil, že jejich vykoupení je blízko a brzy na to již uvidí Ježíše přicházet na oblacích. Žádný text v Bibli neříká, že vykoupení se nikdy nedozvědí den ani hodinu Druhého Příchodu poté, co skončí doba milosti a osudy jednotlivých lidí již nepůjde zvrátit.

„Z nebe zazní Boží hlas, oznamující den a hodinu druhého příchodu Ježíše Krista a vyhlašující Božímu lidu věčnou smlouvu. Jeho slova se budou po zemi rozléhat jako dunění nejsilnějšího hromu. Boží lid bude stát a naslouchat s očima upřenýma vzhůru. Jejich tváře bude osvěcovat Boží sláva a budou zářit podobně, jako zářila tvář Mojžíše, když sestoupil ze Sinaje. Bezbožní lidé se na ně nebudou moci dívat. A když Bůh vysloví požehnání nad lidmi, kteří jej ctili tím, že zachovávali jeho svatou sobotu, ozve se mohutné vítězoslavné zvolání. Brzy poté se na východě objeví malý černý obláček velikosti asi poloviny mužské dlaně. Bude to oblak, který obklopuje Spasitele a z dálky se jeví jako zahalený ve tmě. Boží lid bude vědět, že je to znamení Syna člověka. „citát Velký spor věků“

KDO NESE NAŠE HŘÍCHY?

EGW: SATAN „Pochopili také, že oběť za hřích předobrazně představovala Ježíše Krista jako oběť a velekněz znázorňoval Pána Ježíše jako Prostředníka, ale také, že kozel - určený k vyhnání, na něhož velekněz přenesl hříchy celého lidu - symbolizoval satana, původce hříchu, na něhož budou nakonec vloženy všechny vyznané hříchy lidí. … Kristus vloží všechny vyznané hříchy na satana, ... a tak satan … Nakonec podstoupí plný trest za hříchy“ Velký spor věků, GC 422,485).

BIBLE: JEŽÍŠ „Kterýžto (Ježíš Kristus) hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.“ (1 Petr 2,24 PBK).

Ježíš zaplatil cenu za naše hříchy, ale satan je za ně zodpovědný, protože nás sváděl k hříchu. To že Ježíš chce, aby za to zaplatil cenu, je Jeho rozhodnutí. Tento citát není v rozporu s Biblí, protože nezpochybňuje, že Ježíš skutečně nesl naše hříchy na kříž. Pouze poukazuje na to, že satan jako jejich původce bude za ty naše vyznané hříchy trpět při posledním soudu. Krásně na to poukazuje předobrazně služba v Izraelské svatyni, den smíření, přenesení hříchů na kozla Azazela a vyhnání na poušť. K hlubšímu porozumění je potřeba tuto tématiku prostudovat. Opět doporučujeme čtenáři, aby si prostudoval „Den smíření“ a přečetl si knihu od Clifforda Goldsteina, která pojednává o tomto tématu.

NAUČIL SE PAVEL EVANGELIUM OD LIDÍ V CÍRKVI?

Kritici předkládají citát E.G.Whiteové jako falešný, kde tvrdí, že Ellen uvádí že Pavel se nemohl učit od Lidí, ale od samotného Ježíše Krista.

ANO: Citát Právě ti lidé, kteří měli být Pavlem zničeni, ti se stali jeho učiteli toho náboženství, které nenáviděl a pronásledoval. Pavel musel předně se vyznat těm, které se rozhodl zničit. Bůh zde měl ustanovené lidi, kteří měli za něho vykonat zodpovědné dílo. Pavel musel učinit určité nutné kroky na cestě obrácení. Měl se připojit k těm lidem, které pro jejich víru pronásledoval. Kristus zde dává všemu svému lidu příklad, jak sám se ztotožnil s úřadem a autoritou své organizované církve...

Bible NE: Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. (Galatským 1,11-12, )

Citát Ellen Whiteové přichází hned potom, co Ellen Whiteová popisuje biblickou zprávu o Pavlovi, který byl sražen a oslepen na cestě do Damašku. Poslechněte si jak tuto událost popisuje sama Bible Skutky 9,6 - „Těžko je ti vzpínat se proti bodcům.“ Saul se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl: „ Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“

Tuto skutečnost nikdy kritici nezmiňují. Faktem je, že Whiteová měla pravdu, že Kristus řekl Pavlovi že má jít ke Křesťanům a oni mu povědí co má dělat a dají mu poučení. V textu, který uvádí kritici Pavel říká, že to, co obdržel, obdržel zjevením Ježíše Krista. Popírá toto Ellen Whiteová? Ne! Na stejné stránce ze které Whiteovou citují ona říká toto: „ Testimonies, Vol. 3, p. 430)

Všimněte si, že ona říká, že Kristus udělal dílo „Zjevení a přesvědčení“ EGW a Pavel jsou v dokonalé harmonii v tom, že pravda o tom kdo Ježíš opravdu je (evangelium) byl Pavlovi odhalen Kristem a Svatým duchem. EGW neříká, že se Pavel všechno o evangeliu naučil od učedníků, ale že Kristus poslal Pavla k organizované církvi, proti které původně bojoval, aby od ní „přijal poučení“. Může boží prorok, který dostává zjevení přímo od Svatého ducha ještě obdržet poučení od jiných lidí? Samozřejmě. Stačí se podívat na Samuela a Eliho, Davida a Nathana, Mojžíše a jeho tchána a dokonce i Petr byl v jedné příležitosti pokárán a opraven Pavlem. Pavel hovoří o podstatě evangelia a vysvětluje galatským, že nebyl podveden nějakými vymyšlenými bajkami lidí, aby věřil tomu, co Ježíš udělal, ale že tyto informace mu byly dány nadpřirozenou cestou Svatým Duchem.

Znamená to, že už nedostal žádné instrukce od rané církve pokud se týká praktických věcí, které dělali, a směru, kterým šli? Ježíš mohl vyléčit Pavla z jeho slepoty za pár okamžiků po té, co ho postihla, mohl mu říct všechno, co potřeboval vědět, hned na místě a zapomenout na ranou církev, ale on to neudělal. Chtěl, aby se k nim Pavel připojil co nejdříve, a byl to zázrak skrze Ananiáše z Boží milosti, že Pavlův zrak byl obnoven. Pokud si člověk přečte stránky před a po zmíněné pasáži EGW tak je to zřejmé.

Shrnutí: Dva důkazy byly vynechány 1. prohlášení EGW o Pavlovi, který přijal zjevení a přesvědčení od samého Ježíše a 2. Biblický text Skutky 9,6, kde Kristus Pavlovi říká, aby šel do města a učil se od věřících co má dělat. Pokud jsou tyto části zahrnuty není v nich žádný rozpor.

MŮŽE BÝT SPASEN NEVĚDOUCÍ OTROK?

Citát EGW je uváděn že NE: Bůh nemůže vzít otroka do nebes, který byl držen v nevědomosti a degradaci a nevěděl nic o Bohu a Bibli a nebál se ničeho jiného než rány bičem svého Pána a je držen v nižším postavení než zvíře. ( Rané spisy 276)

Bible říká ANO: Jan 1,9 - Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět.

Zde EGW nehovoří pouze o nějakém nevědoucím otroku, ale jedná se o stejného otroka, jehož hříchy budou „navštíveny“ na otrokáři ve výše uvedeném argumentu. Bůh přejde nevědomost člověka, ale to neznamená, že ignoruje zvolené zlé vlastnosti. Pokud osoba neuposlechne Boží radu, protože tu radu nevnímá, tak Bůh mu jí nezapočítává. Ale pokud člověk v tomto případě neznalý otrok skrývá v sobě zlého ducha a jde proti dokonce i nejmenšímu světlu svědomí, které má, tak v tom je rozdíl. Toto EGW vysvětluje, když říká, že Bůh dělá pro něj to nejlepší, co soucitný Bůh může udělat. Umožňuje mu, aby byl jako kdyby nebyl, zatímco jeho Pán musí vydržet 7 posledních ran a pak být vzkříšen ve druhém vzkříšení a trpět tou druhou nejhorší smrtí. Teprve pak je Boží spravedlnost uspokojena Rané spisy 276

Jinými slovy tento otrok nebude spasen, nebude potrestán trestem zatracených. Zůstane jednoduše spát po celou věčnost, zatím co jeho otrokář bude trpět v jezeře ohně tak dlouho, dokud nebude zničen. Ironií je, že přesně ten text, který kritici používají ve své argumentaci proti EGW je ten který napomáhá v její obhajobě, citují Jan 1,9 - Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. ...

Toto světlo které bylo dáno každému člověku bylo ve svědomí otroka. Jeho pán mu bránil, aby se seznámil s Bohem a Biblí, takže nenávistný postoj otroka (nebo jakýkoli hřích který měl) nebyl překonán. Přesto Bůh tohoto otroka nepotrestá.

Otázka, která stojí v čele údajného rozporu je nepřesná. Otázkou není jestli může být nevědoucí otrok spasen nebo ne. Jde o to, jestli někdo, kdo nežil úměrně ke světlu, které mu bylo dáno může být spasen. Věc, která láme Boží srdce je vědění co by se stalo, kdyby zatvrzelý otrok mohl číst bibli, a to je důvod proč otrokář bude trpět.

O několik stránek dále ve stejném odstavci EGW prohlašuje: Viděla jsem jak zbožný otrok povstává v triumfu vítězství ke vzkříšení (Vítězství a sláva 286) jasně říká že mnoho otroků bude spaseno.

Někteří kritici mají námitky, proti myšlence, že někteří zůstanou ve svých hrobech když to porovnají ve světle Jana 5, 28-29 ve kterém je řečeno že všichni kteří jsou v hrobech vyjdou. Ale Bible má několik případů s ohledem na události doby konce, kde zevšeobecňující jazyk obsahuje určitá omezení. Nejlepší příklad této situace najdeme ve Zjevení 6,15-16 ve kterém je řečeno, že při druhém příchodu se každý otrok a každý svobodný člověk skrývá ve skalách a jeskyních hor a říkají horám a skalám padněte na nás a skryjte nás před hněvem toho, jenž sedí na trůnu a před hněvem beránka. Očividně ale nebude každý otrok a svobodný člověk ztracen viz Jan 12,32.

JSME POVINNI KLEČET POKAŽDÉ KDYŽ SE MODLÍME?

Citát EGW je uváděn že ANO: Odkud vzali naši bratři představu, že mohou stát na svých nohách když se modlí k Bohu? Jeden z lidí, kteří byli vzděláváni asi 5 let v Battle Creeku byl požádán o modlitbu před kázáním sestry Whiteové. „Ale když jsem viděla že stojí vzpřímeně na nohou zatímco jeho rty se chystají mluvit k Bohu, měla jsem ve své duši pocit, abych ho veřejně pokárala. Zavolala jsem ho jménem a řekla mu běž na kolena, to je vždy ta správná poloha. (Vybrané spisy 2 str.311)

EGW ANO: jak ve veřejném i soukromém uctívání je naší povinností, abychom se před Bohem poklonili když mu předkládáme naše žádosti. (Vybrané spisy 2 str.311)

EGW ANO: být skloněn během modlitby je správný postoj který zaujímáme, když se modlíme k Bohu. (Vybrané spisy 2 str.312)

EGW NE: Ne nemusíme čekat na příležitost, abychom poklekli před Bohem můžeme se modlit a hovořit s Pánem všude tam, kde jsme (Vybrané spisy 3 str.266)

EGW NE: není vždy nutné klekat na kolena, abychom se modlili. (Vybrané spisy 3 str.267)

Bible NE: Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, projev milost mně hříšnému.‘ Luk 18,13

Bible NE: A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Mk 11,25

V textech, ve kterých se odpovídá ANO hovoří EGW o veřejném a soukromém uctívání. Ve stati s odpovědí NE se jedná o situace v naší každodenní práci. Apoštol Pavel nám říká v 1Tes 5,17 modlete se bez přestání. Je zřejmé, že tím myslel, že máme mít ve své mysli rozpoložení k modlitbě i když jsme v chůzi, pracujeme nebo děláme cokoli v životě. Nemáme být na kolenou každou vteřinu každého dne. To je to co má EGW výhradně na mysli v kolonce NE. Jedním z důvodů, proč EGW zdůrazňuje nutnost klečet je kvůli Biblickým příkladům ve Vyraných spisech 2, p. 311 dává EGW 8 příkladů jak z Nového tak ze Starého zákona lidí, kteří klečeli při modlitbě. Takových textů je mnohem více, než zmínila. Někteří argumentují, že sama EGW mnohokrát stála při modlitbě v kostele. Ale pojďme se podívat na jeden takový příklad, abychom pochopili proč stáli.

E.Whiteová a posluchači stojící pro posvěcovací modlitbu. „Nyní se ptám těch, kteří se rozhodli pro obdržení vyššího vzdělání. Ti kteří chtějí ať to projeví tím, že se postaví na nohy ( shromáždění se postavilo) Zde stojí celé shromáždění, kéž vám Bůh pomůže udržet váš slib, modleme se.“ (Vybrané spisy 3, 269)

Cožpak není rozdíl mezi tím co udělala EGW, a kazatelem, který se docela nezdvořile začal modlit vestoje? EGW je požádala, aby povstali na znamení dodržení slibu a teprve pak se modlila, aby jim Pán pomohl tento slib dodržet. V Bibli je spousta příkladů modlitby vkleče. (Psalm 95:6; Eph. 3:14; Dan 6:10; 2 Chron. 6:13; 7:3; 29:29; Matthew 8:2; 9:18; 15:25; 17:14; Luke 22:41; Acts 20:35,36, etc.).

Není pochyb o tom, že uctívání ve většině našich denominací dnes je stále mnohem méně uctivé, než bylo v minulosti (v tom, co nosíme, jak jednáme, co říkáme, společné povídání, a postoj obecně). Ellen Whiteová si přála, aby se tento trend zastavil, podporou biblické myšlenky pietního klečení v modlitebně.

Zdroj: Ellen-White.com