Stručný přehled odpovědí na kritiku E.G.Whiteové

1. Boží inspirace
2. Sola scriptura (jedině Písmo)
3. Souhlasí evangelium EGW s Biblí?
4. EGW nebyla plagiátorkou
5. Zdánlivé rozpory s Biblí
6. Když měla vizi, tak nedýchala
7. EGW netrpěla epilepsií
8. EGW neměla hypergrafii
9. Mylná proroctví?
10. Prohlášení Ellen Whiteové

BOŽÍ INSPIRACE

Jako posel mluvící jménem Boha si prorok nárokuje vyšší autoritu, než jakou má vykladač, který se pokouší porozumět slovu Božímu. Prorok tvrdí, že má přímé zjevení od Boha, přímou komunikaci od Boha v tom, co se týče Boží vůle pro naše životy. A tak se tedy musíme rozhodnout, zda spisy proroka pocházejí od Boha, nebo od satana. Nemůžeme připisovat část spisů Bohu a část spisů lidskému názoru.

Citáty: „Ve svědectvích zaslaných ... jsem ti předala světlo, které mi Bůh dal. V žádném případě jsem ti nepodala svůj vlastní úsudek anebo názor. Z toho, co mi bylo ukázáno, mám dost co psát, aniž bych se musela uchýlit ke svým vlastním názorům.“ Prosím povšimněte si následujícího: „V žádném případě jsem nepodala svůj vlastní úsudek anebo názor.“ (Svědectví do církve v Battle Creeku, 1882, str. 58, Důraz „Nepíšu v dokumentu jediný článek, který by vyjadřoval pouze mé vlastní myšlenky. Jsou to myšlenky, které Bůh přede mnou ve vidění otevřel – drahocenné paprsky světla zářící od trůnu.“ (51 67) „Sestra Whiteová není původcem těchto knih. Ty obsahují pokyny, které ji během jejího života služby dal Bůh. Obsahují vzácné, povzbudivé světlo, které dal Bůh ze Své milosti Své služebnici, aby ho dala světu.“ (CM 125)

Přestože EGW psala podle Božího zjevení, nebyly jí informace diktovány, jako ostatně žádnému Biblickému proroku a  nikdy o sobě netvrdila, že není možné, aby chybovala v historických detailech a podobných informacích (například číselných). Jasně uváděla, že ani ona, ani bibličtí proroci nebyli jen Boží rukou, ale byli lidmi, kteří psali. Některé chronologické rozdíly v Bibli jsou toho jasnými důkazy (na což ukazují kritikové Bible) Pochopení toho, že proroci jsou nedokonalí lidé nesnižuje pravost jejich obdarování. EGW proto při popisu událostí které viděla ve zjevení musela hledat svá vlastní slova, případně se inspirovat v textech, které v té době již existovaly. Stejně tak to dělali i Bibličtí pisatelé například Lukáš a Matouš čerpali od Marka a jeho evangelium doplnili a rozšířili o další události, přesto se to nedá považovat za krádež.

SOLA SCRIPTURA (JEDINĚ PÍSMO)

Jsem si jistý, že otázky rané církve týkající se Pavla byly stejnými otázkami, které měli průkopníci adventistů sedmého dne v případě Ellen Whiteové. Raná církev se jistě ptala: „Pokud plnost zjevení přišla v Ježíši Kristu, nač potřebujeme poslouchat toho člověka Pavla? Ježíš Kristus je větším světlem. Je nejvyšším světlem. Kdo je tenhle Pavel?“ A nyní si poslechněte naše otázky. „Větší světlo přišlo v Písmu. Proč bychom měli tak pečlivě naslouchat Ellen Whiteové? Proč bychom ji měli brát vážně, když plnost zjevení přišla v Písmu?“ Možná nejenom otázky, ale i odpovědi budou podobné. Tento postoj nepopírá zásadu Sola Scriptura (jedině Písmo), protože Písmo samo ukazuje na pokračování proroctví v církvi. Písmo říká, že budeme mít další poselství pocházející od Boha stejným způsobem, jakým přišla poselství skrze biblické proroky.

Jak bychom potom měli přistupovat k našemu studiu Bible a Ducha prorockého? Bible musí v našem studiu zůstat na prvním místě. Když studujeme jakékoliv téma, musíme jít nejprve k Bibli, abychom porozuměli Boží vůli. Potom jdeme k Ellen Whiteové, abychom pochopili Boží vůli v tématu, které studujeme.

Je bezpečné říci, že poselství Izaiáše a Jeremiáše přišla do Izraele kvůli jeho nevěrnosti v uposlechnutí Boží vůle tak, jak byla vyjádřena skrze Mojžíšovy spisy. Jejich poselství neměla být dána, ale kvůli nevěrnosti Izraele je máme. Znamená to, že jsou méně důležitá? Nejsou mimořádně důležitá pro Boží lid, aby je studoval a řídil se jimi? Právě tak by nebyly dány spisy Ellen Whiteové, kdyby Boží lid byl věrný poselstvím obsaženým v Bibli. Bůh by nepotřeboval posílat další poselství. Ale protože Boží lid neporozuměl a poselství Písma a neposlouchal ho, byla poslána poselství Ellen Whiteové. Činí je to tak méně důležitými? Nebo mají menší autoritu? Když Bůh mluví, mluví se záměrem. ..

SOUHLASÍ EVANGELIUM E. G. WHITEOVÉ S BIBLÍ?

Možná jste se dočetli, že Ellen Whiteová hlásala jiné evangelium než je uvedeno v Bibli. Je to skutečně pravdou? Často jsou na podporu tohoto tvrzení uváděny citáty, které jsou uvedeny níže. Tyto citáty žel kritici vytrhávají z kontextu knih E.Whiteové takovým způsobem, aby právě takováto tvrzení podporovaly. Při bližším pohledu a širším kontextu ale zjistíme, že evangeliu neodporují, spíše naopak. Čteme-li Bibli nalezneme místa, které si také zdánlivě odporují, a není jich málo, ale vede-li nás v pokorném studiu Duch Svatý, dá porozumět souvislostem a úžasným hloubkám Písma, kterým ale bez Ducha Svatého neporozumíme.

Ellen Whiteová ve svých knihách jednoznačně uvádí, že spaseni jsme vírou v Ježíše Krista a jeho nesmírnou milostí, a skutky jsou pak důsledkem našeho obráceného srdce na které působí Duch svatý.  Jedno bez druhého není možné, protože jak uvádí Jakub 2,26 - Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Zde jen ve stučnosti několik příkladů:

Vznikl plán spasení až po pádu do hříchu? Na tomto místě kritici citují Ellen Whiteovou, která říká, že „království milosti“ bylo zřízeno a plán byl „vypracován“ vzápětí po pádu do hříchu. To, co opomenuli citovat, byl výrok Ellen Whiteové, že plán už vlastně existoval dlouho předtím (viz Touha věků, str. 10 především pátý odstavec DA 10.5): „Plán našeho vykoupení nebyl dodatečným řešením, které Bůh vymyslel až po Adamově pádu…“ A výrok na str. 90 ve stejné knize (DA147): „…každý čin, který Kristus na zemi vykonal, byl součástí odvěkého plánu..“

Bylo usmíření hříchů završeno na kříži? Jan 19,30 :   Římanům 3,21-25 :  Římanům 5,9-11 :  Římanům 5,11  První text se týká Ježíše, který řekl: „Je (dílo, které Mu Jeho Otec svěřil) dokonáno!“ Žil dokonalý život a nyní odevzdává život jako dokonalou Oběť. Druhý text říká, že jsme ospravedlněni zadarmo a Ježíš byl obětí smíření. Tou rozhodně byl. (Toto je jediný text ze čtyř, který obsahuje slovo „smířit“ nebo „smíření“ v anglickém překladu.) Třetí a čtvrtý text říkají, že jsme byli usmířeni s Bohem skrze Ježíše. Nikdo by tento fakt neměl nikdy zpochybňovat.

Všechna tato fakta jsou zahrnuta ve spisech Ellen Whiteové a Adventisté je přijali a věří jim. Jsou v dokonalé harmonii s vyšetřujícím soudem (který začal v roce 1844). Předmět vyšetřujícího soudu, kdy jak je psáno v listě Židům, Ježíš slouží jako velekněz v nebeské svatyni, žádným způsobem neprotiřečí Bibli. Doporučujeme k tomuto tématu nebeské svatyně a službě Ježíše Krista jako našeho velekněze prostudovat knížku Rok 1844 jednoduše Clifford Goldstein (vydavatelství Jupos)

Musím být dokonalý předtím, než mě Kristus přijme? Ellen Whiteová neustále opakovala skutečnost, že se nemůžeme změnit sami. Musíme přijít ke Kristu takoví, jací jsme, abychom se mohli změnit. A skutečně, řekla dokonce, že nemusíme činit pokání předtím, než přijdeme ke Kristu. Je to totiž On, kdo nás vede k pokání (viz Cesta ke Kristu, SC 14,15; kapesní vydání). Říká zde, že se mnozí dopouštějí chyby, když si myslí, že nemohou přijít ke Kristu, pokud nebudou činit pokání. Na straně 18 potom říká: „Poznáte-li svou hříšnost, nemarněte čas, abyste se napravili sami vlastní silou. … Pomoc pro nás je jedině u Boha.“ Podobných příkladů se tam vyskytuje mnoho. Na stejné straně se píše, že pokud budeme čekat, až budeme „dost dobří,“ abychom mohli přijít k Ježíši, tak nikdy nepřijdeme. Máme však přijít takoví, jací jsme. Každý člověk, který četl spisy Ellen Whiteové, zná její rozhodné stanovisko v této otázce.

Můžeme říci, že jsme spaseni již nyní? Ano můžeme, ale faktem také zůstává, že pokud neponížíme naše já a Kristu se cele nepodřídíme, můžeme i opět padnout. Citáty EGW které krytici uvádějí (jsou psané kurzívou) jsou vytržené z kontextu a dávají takto uplně jiný smysl.

„Petr neklesl najednou. Došlo k tomu postupně. Sebedůvěra ho vedla k falešné jistotě. Šel krok za krokem níž, až nakonec zapřel svého Mistra. Nikdy se nemůžeme plně spolehnout na sebe. Zde na zemi nejsme nikdy zcela bezpečni před pokušením. Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili jakkoli opravdové obrácení, by nikdy neměli být vedeni k tomu, aby si mysleli, anebo říkali, že už jsou spaseni. To vede na scestí. Každý by se měl naučit radovat se z naděje a víry, ale přece, i když se zcela odevzdáme Kristu a víme, že nás přijal, nejsme mimo dosah pokušení. Boží slovo nám říká: "Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni" (Dan 12,10). "Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují" (Jak 1,12).

Když lidé, kteří přijali Krista, začnou v prvním nadšení říkat, že jsou již spaseni, ocitají se v nebezpečí, že budou spoléhat na sebe. Přestanou si uvědomovat svou slabost a stálou závislost na Boží moci. Nejsou připraveni čelit satanovým nástrahám a v pokušení jako Petr klesnou až na dno hříchu. Písmo nás varuje: „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ (1Kor 10,12). Naše jediná jistota spočívá v tom, když spoléháme nikoli na sebe, nýbrž jsme závislí na Kristu.“

Není nic špatné na tom věřit, že jsme přijali Ježíšův dar věčného života. To je jistota, kterou potřebujeme. Tento text však neříká, že máme vyjít a prohlašovat, že nemůžeme padnout tak, jako Petr. Pavel nás varuje, abychom si dávali pozor, pokud si myslíme, že pevně stojíme (1 Kor. 10,12). A Ježíš říká, že některé „ratolesti“, které v Něm přebývají, budou odříznuty a spáleny, pokud neponesou ovoce (Jan 15,1-6). U Matouše 7,21-23 popisuje Ježíš skupinu lidí, kteří k Němu přišli, přesvědčení, že jsou „spaseni“ a těmto lidem Ježíš říká: „A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal.“ Dívali se totiž jen sami na sebe a to je vždy velká chyba.

Krása toho všeho nespočívá v tom, že pochybujeme o Bohu a Jeho schopnosti spasit, ale spíše pochybujeme o nás samotných a naší schopnosti ve své síle činit dobro a překonat hřích. Nejsme dost silní, abychom zvítězili. Zvítězit může jedině Ježíš v nás.

EGW NEBYLA PLAGIÁTORKOU

Když čteme nařčení vznesená proti Ellen Whiteové, setkáme se nevyhnutelně s obviněním, že se dopustila plagiátorství. To je bez pochyby vážné téma a zasluhuje, aby se jím pečlivě zabývali, jak zastánci, tak i kritici Ellen Whiteové. Kniha kritiků -The White Lie uvedla některé „paralely“ mezi spisy Ellen Whiteové a jinými autory. Tyto objevy podnítily vědomí potřeby věnovat se tomuto problému intenzívněji, než adventisté činili v minulosti. Při hlubším studiu tohoto tématu adventisté poznali, že Ellen Whiteová používala jiné spisy v mnohem větší míře, než si dřív uvědomovali. To je také kritiky uváděno jako nepochybný důkaz, že vedení CASD přiznává vinu, ale opak je pravdou. 
Co tedy toto všechno znamená ve světle nařčení z plagiátorství? Když se prokázalo, že používala mnohem více dalších spisů, než se domnívali, vznikla otázka: „Kolik jich použila?“ V roce 1983 podnikl Ellen White Estate extenzivní „projekt značení“, v němž použil všechny publikované práce Ellen Whiteové. Zvýraznili každou řádku, o které bylo známo, že má paralelu v knize jiného autora. Definice „paralely“ zahrnovala všechna místa, která vykazovala jasné slovní spojitosti, včetně parafrází. White Estate začlenil nejen své vlastní objevy, ale také vše, co se nacházelo v knize „The White Lie“ a cokoliv jiného, s čím by mohli přijít kritici.

A jaký byl konečný výsledek?

Přestože tento projekt stále probíhá, po 17ti letech kompilování dat, studie ukazují, že méně než 2 % veškerého jejího díla obsahuje paralely.

(Přestože z toho byli adventisté překvapení, toto procento je naprosto minimální a nevede k žádným právním ani morálním důsledkům. Z právního hlediska jsou tolerována i výrazně větší procenta)

U kteréhokoliv soudu nese důkazní břemeno žalující strana.  Pokud se prokáže, že 80 % jejích spisů obsahuje podobnosti, ať žalobce svobodně přednese důkazy a připojí je k méně než 2 %, které objevili spojenými silami její nejhlasitější kritici a zastánci.

Vyjádření právníka V.A.Ramíka

V roce 1981 najala církev právníka na autorská práva. Byl jím Vincent L. Ramik z právní kanceláře Diller, Ramik and Wight. Měl za úkol prozkoumat spisy Ellen Whiteové a prezentovat své závěry. V úvahu bychom měly vzít dva faktory, které činí tento příběh ještě více fascinující:

1) Ramik byl vychováván jako římský katolík (ačkoliv v době, kdy výzkum probíhal, nebyl „praktikující“ katolík a jednou z knih, kterou zkoumal, byl Velký spor věků—ne právě lichotivý k této církvi či k papeži.

2) Ramik později v jednom rozhovoru přiznal, že byl zaujatý vůči Ellen Whiteové v době, kdy se zapojil do projektu, protože četl díla mnoha jejích kritiků počínaje D.M. Canrightem, až po rukopis knihy The White Lie před jejím vydáním.

Navzdory tomu, poté, co zkoumal více než 300 hodin přibližně 1000 relevantních případů v právní historii Ameriky, dospěl Ramik k těmto závěrům

„Na základě naší revize faktů a právních precedentů jsme dospěli k závěru, že Ellen Whiteová nebyla plagiátor a její dílo neporušuje autorská práva/nejedná se o pirátství.“ (Adventist Review, 17. září, 1981)

Ohledně pasáží jiných autorů, které použila, Ramik řekl, že spisy druhých „obměnila, vyzvedla a vylepšila“ po etické, jakož i po právní stránce. Když kritici předkládají svá obvinění, zmiňují Ramikovo zkoumání a závěry jen mimochodem (pokud je vůbec zmíní)

Veltmanova zpráva

V roce 1988 Fred Veltman, Ph.D., dokončil své osmileté studium, kdy zkoumal, jak Ellen Whiteová používala literaturu při psaní knihy Touha věků. Říjnové a prosincové vydání magazínu Ministry (magazín pro adventistické kazatele a teology) otiskl dvoudílný článek, napsaný samotným Veltmanem, který shrnul obsah celé zprávy známé pod názvem „Projekt Touha věků.“ Tento článek koloval mezi kritiky, kteří zdůraznili určité Veltmanovy výroky, které, jak se zdálo, by mohly podpořit jejich kauzu. Nicméně ve světle celého článku mohou Veltmanova slova Ellen Whiteové jen stěží uškodit. F.Veltman se vyjádřil jasně, že se ničím E.Whiteová neprovinila. F.Veltman sám řekl:

„Jak jsem ve své zprávě zdůraznil, pátrání se nezabývalo tématem plagiátorství. Jelikož toto téma zde nemůžeme vyřešit, ani si nepřeji jeho důležitost minimalizovat. Můj osobní názor je, že se ničím takovým neprovinila.“ „Ve skutečnosti, v důsledku čtení mnoha jejích spisů ať už psaných rukou nebo tištěných, vzrostla má úcta a uznání Ellen Whiteové a její služby.“(Ministry, prosinec 1990, str. 14)

"Cestu ke Kristu" psala E.G.Whiteová, nebo F. Boltnová?

Toto téma je také uváděno k poukázání na špatný charakter E.G.Whiteové. Při bližším pohledu však neobstojí. Kritik Robert Sanders na svých stránkách poskytl naskenovanou kopii dopisu Edwarda S. Ballengera. V tomto dopise Ballenger tvrdí, že Fannie mu řekla, že to byla ona a nikoliv paní Whiteová, kdo napsal knihu „Cesta ke Kristu“. Byl to Ballenger, kdo v roce 1930 zveřejnil obvinění, že Ellen Whiteová plagovala obrázky – (obrázky, za které zaplatila).

Avšak poté, co jsme zjistili, že texty, které prý byly plagovány, pocházejí z dřívějších vlastních spisů paní Whiteové, jsme v rozpacích, co se týče rozsahu textů, které údajně měla napsat Fannie.

A vskutku poctivé a čestné by od Sanderse bylo, kdyby ohledně této záležitosti citoval samotnou Fannie: "Sestra Whiteová .. . je zodpovědná za každou myšlenku, každý výraz ve svých spisech. Každý vydaný rukopis má být přezkoumán přímo u ní, „. . . . „Co se týče změny ve vyjádření sestry Whiteové, mohu říct, že pokud jde o gramatiku a rétoriku, její výroky zůstaly nedotčeny" – DF 445b, Fannie Boltonová pro Miss Malcolmovou, 11. listopad, 1894. . . .

ZDÁNLIVÉ ROZPORY S BIBLÍ

Co je pečeť Boží? Jsme znamenáni Duchem svatým, nebo je znamením sobota. Kritici uvádějí, že falešně uvádíme sobotu, ale co je tedy znamením Božího lidu? Duch svatý je vepsán do srdce božího lidu a vepisuje do něj svůj svatý zákon abychom se stále více podobali Ježíši Kristu. Duch svatý nás tedy uschopňuje poslouchat celé boží desatero včetně 4 přikázání o sobotě, a v těžkých dobách problémů a pronásledování  nás uschopní k tomu, abychom vytrvali.

U některých překladů Bible se Efezským 1,13 shoduje s 4,30 v tom, že Duch svatý zapečeťuje, označuje, dává znamení. Adventisté stále používají právě tyto verše při studiu Bible, protože pomáhají při vysvětlování toho, co je pečeť (znamení) a Kdo zapečeťuje (dává znamení). Boží pečeť vyžaduje mít Ducha svatého v srdci, mít Kristův charakter a mít na „čele“/v mysli napsáno Boží jméno (viz Efezským 1,13 a 4,30; Koloským 1,27; Zjevení 7,3 a 14,1). Když bude vnucováno znamení šelmy, lidé, kteří mají tyto tři uvedené charakteristiky se rozhodnou poslouchat Boží slovo spíše než lidské zákony dokonce i tváří v tvář smrti. (viz Izajáš 24,1-6; Žalm 119,126; Zjevení 14,12 a 12,11). Budou zachovávat a světit Boží Sobotu. Zmíněné texty nevyvracují víru, že Sobota je Boží pečetí/znamením posledních dnů. Ellen Whiteová shrnula souvislost mezi Duchem svatým a Boží pečetí/znamením takto:

„Posvěcení Duchem svatým vyzdvihuje rozdíl mezi těmi, kdo mají Boží pečeť a těmi, kdo zachovávají falešný den odpočinku.“ (Bible Commentary, Vol. 7, p. 980).

Budeme znát přesný den a hodinu Kristova příchodu? „Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.“ (Matouš 25,13 PBK)  E.Whiteová uvádí: „Jak mi Bůh ukázal ve vidění … Brzy jsme slyšeli Boží hlas, podobný mnohým vodám, který nám oznamoval den i hodinu Ježíšova příchodu.“ (Rané spisy)

Sám Ježíš neznal „dne ani hodiny“, když byl na Zemi (Mat 24,36), ale teď už to jistě zná. Tyto Biblické verše se týkají doby, kdy lidé mohou ještě ve svém životě něco změnit, mohou být bdělí a připravit se na Kristův příchod, proto jsou varováním pro každou generaci a proto nikdo neví kdy to bude, abychom byli připraveni stále.

Citát E.Whiteové však popisuje dobu po ukončení doby milosti, kdy svět bude prožívat posledních 7 ran a věrní očekávat návrat Krále a osudy všech již budou rozhodnuty. Nevěrní lidé již budou mít zavřené dveře, jako zabouchl ženich v podobenství o družičkách. Ellen Whiteová ve výše uvedeném citátu jednoduše říká, že Bůh tuto informaci odhalí Svým „zapečetěným“ služebníkům během posledních chvil soužení, aby je potěšil, že jejich vykoupení je blízko a brzy na to již uvidí Ježíše přicházet na oblacích. Žádný text v Bibli neříká, že vykoupení se nikdy nedozvědí den ani hodinu Druhého Příchodu poté, co skončí doba milosti a osudy jednotlivých lidí již nepůjde zvrátit.

Kdo nese naše hříchy? Ježíš zaplatil cenu za naše hříchy, ale satan je za ně zodpovědný, protože nás sváděl k hříchu. To že Ježíš chce, aby za to zaplatil cenu, je Jeho rozhodnutí. Tento citát není v rozporu s Biblí, protože nezpochybňuje, že Ježíš skutečně nesl naše hříchy na kříž. Pouze poukazuje na to, že satan jako jejich původce bude za ty naše vyznané hříchy trpět při posledním soudu. Krásně na to poukazuje předobrazně služba v Izraelské svatyni, den smíření, přenesení hříchů na kozla Azazela a vyhnání na poušť.

Naučil se pavel evangelium od lidí v církvi? Kritici předkládají citát E.G.Whiteové jako falešný, kde tvrdí, že Ellen uvádí že Pavel se nemohl učit od Lidí, ale od samotného Ježíše Krista. Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.   (Galatským 1,11-12, )  Ale kritici již nezmiňují, že Ježíš posílá Pavla ke křesťanům, kde se měl dále učit. Skutky 9,6 - “ Saul se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl: „ Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ . Když říká, EGW, že se učil i od lidí není tedy v rozporu s Písmem. Pavel hovoří o podstatě evangelia a vysvětluje galatským, že nebyl podveden nějakými vymyšlenými bajkami lidí, aby věřil tomu, co Ježíš udělal, ale že tyto informace mu byly dány nadpřirozenou cestou Svatým Duchem. Znamená to, že už nedostal žádné instrukce od rané církve pokud se týká praktických věcí, které dělali, a směru, kterým šli? Ježíš mohl vyléčit Pavla z jeho slepoty za pár okamžiků po té, co ho postihla, mohl mu říct všechno, co potřeboval vědět, hned na místě a zapomenout na ranou církev, ale on to neudělal.

Může být pravda, že vznikly spojením lidí a zvířat před potopou určité jiné druhy? EGW: Ale byl-li zde jeden hřích nade všemi ostatními, který volal po zničení lidské rasy potopou, byl to základní přestupek amalgamace člověka a zvířat, který poničil obraz Boha a způsobil zmatek ve všem. (Spiritual Gifts, vol.3p.64-1864)

Tento citát bývá kritiky často předkládán jako závažný důkaz toto, že E.Whiteová nemohla být Bohem inspirována, protože spojení člověka a zvířat není možné, dokonce ani zvířat v rámci různých druhů. Ano jistě přirozenou cestou to možné není, to Pán Bůh zajistil, a z takto zkřížených zvířat se narodí neplodní potomci. To jistě E.Whiteová nemohla mít na mysli. Doba před potopou ale byla velmi vyspělá, lidé se dožívali velmi vysokého věku, měli ideální přírodní podmínky pro život a jejich moudrost nebyla ještě tolik degenerována hříchem. Jejich dovednosti proto byly velké. Dobu před druhým příchodem Pán Ježíš přirovnal k době před potopou a jestliže dnes lidstvo již dokáže spojit nemožné, spojit lidské buňky se zvířecími, aby z nich vznikl zcela jiný jedinec, něco mezi člověkem a zvířetem, proč by něco takového nebylo možné před potopou? Je tedy tento výrok v rozporu s Biblí, nebo není? Video které níže uvádíme, předkládá mnoho důkazů o tom, že tato spojení lidí a zvířat již v dnešní době probíhají, a to je jistě jen zlomek toho, co se dostane na veřejnost. Úryvek z videa

V říjnu roku 2000 organizace Greenpeace v Německu zjistila, že byla podaná žádost o patentování podobného živočišného hybridu, tentokrát však s prasetem. Americká firma spolu s rakouskou vědeckou společností vypěstovala lidsko - prasečí embrio v 32 buňkách před tím než odumřelo. Kdyby embrio přežilo, bylo by na 95% lidské řekl Michale Khoo. Možnosti jsou děsivé a nikdo neví kolik dalších podobných žádostí o patentování bylo podaných.  National Post online Srpen 22, 2001

KDYŽ MĚLA VIZI, TAK NEDÝCHALA

John Loughboroug, který říká, že viděl Ellen Whiteovou ve vidění asi 50x pouze uvádí, že když byla ve vidění tak nedýchala, ale její puls bil pravidelně. Ale ze všech svědků je pravděpodobně nejpřesvědčivější svědectví Daniela T.Bourdeau, který byl skeptický ohledně jejích vizí, a udělal svůj vlastní test. Říká:

„28.června 1857 jsem viděl setru Ellen Gould Whiteovou poprvé ve stavu vize. V té době jsem na její vize nevěřil; Ale jedna okolnost mezi mnoha jinými o kterých bych mohl hovořit mě přesvědčila, že její vize jsou od Boha. Abych uspokojil svojí mysl v otázce, jestli dýchá, nebo ne položil jsem svojí ruku na její hruď dostatečně dlouho, abych věděl že nezvedala plíce více než kdyby byla mrtvolou. Pak jsem přiložil svojí ruku nad jejími ústy sevřel jsem její chřípí mezi palcem a ukazováčkem tak, že pro ní bylo nemožné vydechnout a nebo nadechnout se, i kdyby chtěla. Držel jsem jí tedy tímto způsobem asi 10 minut, což je dost dlouho na to aby se za normálních okolností udusila, ale ona nebyla tímto v nejmenší míře ovlivněna.“

Podle Butlera a dalších, byla délka vizí EGW mezi 15 -180 minutami (48) a někdy i více (49). To je přinejmenším pozoruhodná doba pro zastavení dýchání.

E.G.WHITEOVÁ NETRPĚLA EPILEPSIÍ

V posledních letech se vyskytla řada kritiků, kteří tvrdí, že vize EGW byly zapříčiněny částečnou epilepsií předního mozkového laloku, který byl způsoben zraněním. Dr. Peterson podrobně zkoumá tuto teorii. Donalda I.Peterson je Profesorem Neurolie na universitě v Loma Lindě a vedoucím neurologie v nemocnici Riverside v Kalifornii. Sloužil jako lékařský poradce pro výzkum epilepsie v  Kalifornii.

Závěry poukazují na to, že v klinickém obrazu epileptické nemoci -„Komplexních parciálních záchvatů“ je příliš rozdílů na to, aby se dalo říci, že jimi Ellen Whiteová trpěla.

Když  bylo Ellen 9 let, tak na ní hodila její rozlobená spolužačka kámen, který jí zranil na nose a způsobil vážná zranění. Kritici tvrdí, že tento úraz způsobil zároveň poranění předního mozkového laloku, což u ní zapříčinilo epilepsii, které se zároveň říká Komplexní parciální záchvaty. Proto kritici tvrdí, že její vize nebyly Božského původu, ale byly zapříčiněny částečnou mozkovou epilepsií. To, že prorokovy vize byly zapříčiněny formou epilepsie nejsou žádná nová obvinění. V roce 1970 se vyjádřil Kenneth Dewhurst a A. W. Beard, že Pavlovy vize na cestě do Damašku byly zapříčiněny částečně mozkovou epilepsií.

Protože Ellen Whiteová je již několik let mrtvá, je očividně nemožné stanovit její diagnózu na základě přímých klinických důkazů. Proto kritici, i ti co jí obhajují musí dojít ke svým závěrům na základě popisu události v knihách. 

Kritik Couperus říká, že po krátkém intervalu, kdy byla při vědomí upadla opět do bezvědomí. Pak dodává, aby zranění hlavy způsobilo koma nebo bezvědomí které trvá tři týdny to není obvyklé a naznačuje to vážné zranění mozku.

Tato interpretace není správná. Zpráva ukazuje, že Ellen byla v bezvědomí pouze po krátkou dobu jako přímý důsledek zranění hlavy, a že po nabytí vědomí byla ve stavu mrákot (ne komatu) po tři týdny. Neurologové se ve většině případů shodnou na tom, že trvání amnézie pro události, která předchází traumatu hlavy, obvykle úzce souvisí s vážností poškození mozku zapříčiněného zraněním. Na základě těchto kritérií Ellen utrpěla spíše menší než vážné zranění mozku. Ze záznamu je jasné, že neměla Ellen žádnou amnézii, protože si Ellen na události před zraněním vzpomněla.

Pojmy jako je „být malátná“ nebo „omámená“, popisuje duševní stav, kdy osoba má výrazně sníženou citlivost na podněty, ale může být z tohoto stavu intenzivní stimulací probuzena, koma je naproti tomu stav bezvědomí,  ze kterého není možné osobu vzbudit.  Je-li tento stav způsoben intrakraniálním krvácením jako je epidurální hematom, nebo subdurální hematom, jak tvrdí kritici Hodder (13) Couperus (14), že se tak stalo Ellen, tento stav je naprosto fatální pokud u pacienta není odstraněna krevní sraženina, která to způsobuje.Tvrzení, že Ellen Whiteová měla některá z těchto krvácení není v souladu s dostupnými záznamy známých faktů.

Záchvaty jakéhokoliv druhu nikdy nezlepší mentální schopnosti pacienta. Nikdy nikdo nic nedosáhl během záchvatu a nebo přímým výsledkem záchvatu. Pokud je osoba, která měla záchvat, v životě úspěšná, není to proto, že měla epilepsii, ale přestože jí měla.

Kritici E.Whiteové tvrdí že schopnost pacienta si později vybavit co viděla ve svých halucinacích během záchvatů je typické nebo charakteristické pro Komplexní parciální záchvaty. To není pravda. Oběti takového typu záchvatu musí alespoň z části  vnímat své okolí během této doby. Ale zřídka si pamatují nějakou smysluplnou a organizovanou  halucinaci pokud se nějaká vyskytne. Je pro ně ale běžné si vzpomenout na takové věci jako jsou podivné většinou nepříjemné pachy, nebo divné změny jejich okolí, nebo mají pocit, že měli velmi nepříjemnou zkušenost, ale na detaily si mohou vzpomenout jen zřídka, většinou vůbec. 

Na rozdíl u komplexních parciálních záchvatů se obsah vizí Ellen Whiteové měnil při každé příležitosti a často zahrnoval mnoho složitých předmětů. Ty vize na které si obvykle mohla vzpomenout s velkou živostí jí dával materiál, o kterém mohla pak psát po dobu mnoha dní, v některých případech i týdnů. Tento fakt sám o sobě už vylučuje, že příčina pro její vize byl Komplexní parciální záchvat. 

Totální nevnímání a nereagování na životní prostředí, jak tomu bylo v případě Ellen Whiteové, během doby co měla vizi, nejsou charakteristické pro Komplexní parciální záchvat. Prostým faktem také je, že apnoe (pozastavení dýchání) je v rozporu Komplexním parciálním záchvatovitým stavem. Pokud je absence dýchání během parciálních záchvatů, je to pouze pro období několika málo vteřin, a ne několika minut nebo hodin jako v případě Whiteové.

Lékaři obecně uznávají, že silné krvácení do krku během i krátkého období bezvědomí (které Ellen měla) může mít za následek zápal plic. Z tohoto důvodu je jedním z prvních snah v léčbě pacientů s úrazem hlavy jako měla Ellen  není okamžité léčení zranění hlavy ale snaha u pacienta udržet dostatečné dýchání a zabránit aspiraci krve a sekrece z nosu a hrdla do průdušek a plic. Pokud tato opatření nebudou přijata může dojít k vážné komplikaci, to bylo obzvlášť pravdivé v době kdy žila Ellen Whiteová kdy nebyly objeveny antibiotika.  Pokud by Ellen Whiteová během svého bezvědomí vdechovala krev a sekrety z nosu, (což bylo velmi pravděpodobné vzhledem k nedostatku přiměřené první pomoci v těchto dnech) tak by se nejspíše vyskytl zápal plic.

Když Ellen Whiteová hovoří o „mé nemoci“ má na mysli spíše než zranění mozku zápal plic a ztrátu krve. V době Ellen Whiteové byla tuberkulóza běžným onemocněním a mnoho lidí mělo neaktivní formu této nemoci, která ale mohla kdykoliv vzplanout ba stát se aktivní plicní tuberkulózou, pokud se přidaly nějaké jiné nemoci nebo pokud došlo k nějakému jinému stresu. Pokud Ellen měla neaktivní tuberkulózu v době jejího zranění tak se ztráta krve a zápal plic snadno mohly vyvinout do plicní tuberkulózy. To  by vysvětlovalo, proč říká že jako mladá žena měla nemocné plíce (19), a proč jeden lékař u ní konstatoval diagnózu dropsical comsumption.   Což je pojem pro tuberkulózu.

Malý výňatek ze svědectví Donalda I. Petersona, MD

E.G.WHITEOVÁ NEMĚLA HYPERGRAFII

Ellen Whiteová netrpěla Hypergrafií. Hypergrafie zahrnuje případy jako je například případ dívky který napsala jednu píseň několiksetkrát. Psala také takové věci jako opakující se seznamy nábytku ve svém bytě kopírovala vytištěné štítky a psala seznamy toho co má ráda a co ne. Ani jeden z těchto psaných dokumentů nemá žádnou literární hodnotu. Člověk by musel hodně napínat svojí představivost aby se díval na spisy Ellen Whiteové jako na záchvatové stavy. Především to není množství spisů dané osoby, které rozhoduje o tom jestli on nebo ona má záchvaty poruchy hypergrafie, ale kvalita a obsah těchto spisů. Agatha Christie, Zane Grey, and Edgar Rice Burroughs byli velice plodní spisovatelé, ale nikdo nepřičítal jejich spisy hypergrafii nebo přidruženému záchvatovitému onemocnění.

Poté, co Ellen Whiteová řekla, že někteří si sami vybírají, co je její lidský úsudek a co je slovo Boží, uzavírá svou výpověď touto zásadní větou. „Ti, kdo činí tyto rozdíly, neuvádějí ve svém životě radu Boží do praxe.“ Nezapomínejte, že to právě činí ti, kdo uznávají, že svědectví jsou od Boha. „Ano, Ellen Whiteová je inspirovaným poslem od Boha. Věřím v inspiraci Ellen Whiteové.“ Ale když dojde na některé specifické tvrzení Ellen Whiteové, mnoho lidí říká: „No, to byl jen její názor. To byla její vlastní myšlenka.“ Ellen Whiteová tvrdí, že takový postoj zanechává radu Boží bez účinku. Vzpomínáte si, že také řekla, že posledním podvodem satana bude učinit tato poselství, která skrze ni byla dána, neužitečnými? (1 SM 48) Všimněte si prosím toho, že neříká, že budou poselství popřena, ale že půjde o to, aby z nich nevzešel žádný užitek. Možná největší nebezpečí, kterému čelíme, nepřichází od těch, kdo popírají inspiraci Ducha prorockého, ale od těch, kdo vyznávají, že v inspiraci Ellen Whiteové věří. Když dojde na určité body, velmi silně se snaží prohlásit, že tyto body byly pouze jejím úsudkem a názorem. To je satanův poslední podvod – připsat části svědectví názoru Ellen Whiteové a přijmout pouze ty části, které ladí s našimi názory, a tak učinit Boží svědectví neužitečným.

MYLNÁ PROROCTVÍ?

Sestra Whiteová bude živa, když se Ježíš vrátí? Následující citáty Ellen Whiteové byly na internetu některými jedinci, kteří se rozhodli, že díky takovým citátům musí být Ellen Whiteová falešný prorok a adventismus je omylný, citovány  jako falešné. Pravdou však je, že při popisu druhého příchodu používá pouze tatáž slova jako apoštol Pavel, který, stejně tak jako Whiteová, toužil být mezi těmi, kteří se dočkají druhého příchodu:

„Brzy naše oči byly přitáhnuty k východu, kde se objevil malý černý obláček asi poloviny mužské dlaně, o kterém jsme všichni věděli, že je to znamení Syna člověka. … Potom bylo silné zemětřesení. Hroby se otevíraly a mrtví vyšli oděni nesmrtelností. 144 000 volalo: „Halelujah!“, když rozpoznali své přátele, jenž od nich byli odtrženi smrtí a ve stejnou chvíli JSME BYLI PROMĚNĚNI A UCHVÁCENI SPOLU S NIMI, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu.“ Rané spisy str.15-16

„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu S NIMI ZACHVÁCENI BUDEME DO OBLAKŮ, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ 1. Tes. 4,15-17

Adventisté žijící v roce 1856 budou živí, aby viděli Ježíšův návrat. Před více než 135 lety paní Whiteová udělala další fascinující proroctví během shromáždění v Battle Creek, Michagan, v květnu 1856. Prohlásila, že někteří z těch, kteří byli na shromáždění zemřou a stanou se „potravou pro červy“ a že někteří z nich budou žít dál a stanou se „předmětem sedmi posledních ran“, zatímco jiní „zůstanou na zemi, aby byli proměněni při Ježíšově příchodu“. Svědectví pro církev, sv.1, str. 131-132. Když zvažujeme podmíněná proroctví musíme mít na paměti:

Jeremiáše 18,7-10: „Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím, však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu. Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím, však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.“

Dokonalým příkladem tohoto příběhu je Jonáš a Ninive. Jonáš kázal, že Ninive BUDE zničeno po 40 dnech. Někteří říkají, že podmíněná proroctví jsou takto známa vždy v dané době, protože prorok používá slovíčko „jestliže“. Ale v tomto případě vidíme, že Jonášova slova jsou naprosto specifická, není dána žádná druhá možnost. Ninivetští slyšeli, co prorok řekl, že se stane a činili pokání.

Po dobu čtyřiceti let uzavírala nedůvěra, reptání a vzpoura před starověkým Izraelem zemi Kanán. Tyto stejné hříchy odkládají vstup moderního Izraele do nebeksého Kanánu. Ani v jednom z těchto případů nebylo na chybě Boží zaslíbení. Je to nevěra, světáctví, neposvěcení a hádky mezi Boha vyznávajícím lidem, které nás pořád drží na tomto světě hříchu a trápení již tolik let.“ (Ms 4,1883, citováno v Evangelizaci str. 695, 696) 

V roce 1850 paní Whiteová řekla, že se Ježíš vrátí „během pár měsíců“ - podmíněné proroctví. Pokud věříme v podmíněná proroctví, tak potom musíme učinit závěr, že Ježíš se mohl vrátit za dnů Ellen Whiteové, „pár měsíců“ poté, co bylo toto tvrzení vyřčeno. Ellen Whiteová neustále vyjadřovala, že lid Boží se potřebuje Mu plně odevzdat, pokud mají vskutku být generací, která uvidí Pána přicházet na oblacích. Ale Boží lid nečinil pokání.

POSMĚVAČI POSLEDNÍCH DNŮ

Prohlášení E. Whiteové

Od samých začátků svého díla jsem byla pronásledována nenávistí, potupováním a obviňováním z podvodů. Základní obvinění a pomlouvačné pověsti byly dychtivě shromažďovány a dále rozšiřovány buřiči, formalisty a fanatiky. Kazatelé takzvaných ortodoxních církví cestují z místa na místo, aby varovali před adventisty sedmého dne a sestru Whiteovou používají jako svou učebnici. Posměvači posledních dnů jsou zlákáni těmito kazateli, kteří se vydávají za Boží strážce.

Ježíš, Majestát nebes, On, který byl rovný Bohu, byl na zemi třicet tři let a přesto bylo málo těch, kteří uznali Jeho Božský charakter. A mohu já, tak slabá, bezvýznamná, tichá bytost, očekávat větší úspěch, než jakému se těšil Spasitel světa?
Když jsem se na počátku věnovala hnutí a následovala Boží příkaz, abych zvěstovala lidem slova, která mi byla dána, věděla jsem, že mě očekává odpor opozice, potupení a pronásledování. Nebyla jsem zklamána. Kdybych spoléhala na lidskou chválu, byla bych již dávno předtím zbavena odvahy. Ale můj zrak byl upřen k Ježíši a já jsem poznala, že On, který byl bez viny, byl napadán utrhačnými jazyky. Ti, kteří si činili právo na domnělou zbožnost, kráčeli jako špehéři za Spasitelem a využívali každého možného vlivu a moci, aby Jeho cestu opletli trním. A ačkoliv byl Všemohoucí, nenavštívil své protivníky trestem, jak by podle svých hříchů zasloužili. Mohl na ně poslat blesky svého hněvu, ale neučinil tak. Za jejich pokrytectví a korupci jim udělil ostrou důtku a když Jeho poselství bylo odmítnuto a Jeho život byl ohrožen, pokorně odešel na jiné místo, aby hovořil Slovo života. Ve své slabosti jsem se pokusila následovat Svého Spasitele.

Božím záměrem je dát dostačující důkaz o Božském charakteru svého díla a přesvědčit všechny, kteří si upřímně přejí poznat Jeho pravdu. On však nikdy neodstraní všechny možnosti pochybností. Všichni, kteří chtějí pochybovat a hledat malichernosti, najdou svou příležitost.

Lituji ty, kteří vykročili na stezku pochybností a nevěry. Ráda bych jim pomohla, kdybych mohla, ale podle svých vlastních zkušeností z minulé doby mám jen malou naději, že vůbec kdy přijdou ke světlu. Ani množství důkazů nemůže přesvědčit člověka o pravdě do té doby, pokud není ochoten vzdát se své pýchy, potlačit svou tělesnou přirozenost a stát se učedníkem v Kristově škole.

Těmi, kteří předstírají spravedlnost, ale neznají Boha, může být k mému svědectví přisouzen jakkoliv mylný výklad. V pokoře budu pokračovat ve svém díle. Budu hovořit slova, která mi Bůh dal k povzbuzení, k napomínání a k varování. Zbývá jen málo dní mého života na této zemi. Dílo, které mi dal Otec, chci z Jeho milosti věrně splnit, neboť vím, že všechny mé skutky musí projít zkoumajícím pohledem Hospodina.

Výňatek z knihy: Vybraná poselství sv.1 (1SM 59)

Zdroje:

Ellen-White.com

dennispriebe.com

ellenwhite.info

whiteestate.org/issues/visions.html