Možná jste se dočetli, že Ellen Whiteová hlásala jiné evangelium než je uvedeno v Bibli. Je to skutečně pravdou? Často jsou na podporu tohoto tvrzení uváděny citáty, které jsou uvedeny níže. Tyto citáty žel kritici vytrhávají z kontextu knih E.Whiteové takovým způsobem, aby právě takováto tvrzení podporovaly. Při bližším pohledu a širším kontextu ale zjistíme, že evangeliu neodporují, spíše naopak. Čteme-li Bibli nalezneme místa, které si také zdánlivě odporují, a není jich málo, ale vede-li nás v pokorném studiu Duch Svatý, dá porozumět souvislostem a úžasným hloubkám Písma, kterým ale bez Ducha Svatého neporozumíme. Například:
Římanům 4,13 Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.
Jakub 2,21-22 - Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou.
Někteří by řekli, že Abraham měl zaslíbení pouze z víry, jiní že ze skutků, ale přitom se tyto verše nádherně doplňují a dávají dohromady ten pravý smysl. S díly E.Whiteové je to podobné. Vytrhneme-li záměrně z kontextu nějaký citát, a nebereme-li v úvahu další texty které na dané téma napsala, často nemůžeme porozumět správně jeho významu a docházíme k mylným závěrům.
Ellen Whiteová ve svých knihách jednoznačně uvádí, že spaseni jsme vírou v Ježíše Krista a jeho nesmírnou milostí, a skutky jsou pak důsledkem našeho obráceného srdce na které působí Duch svatý. Jedno bez druhého není možné, protože jak uvádí Jakub 2,26 - Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Proto nalezneme v dílech E.G.Whiteové důraz i na praktické skutky. Je to ve své podstatě důraz na větší prožitek víry, pokory, lásky k našemu Stvořiteli, hlubšího života a podřizování se Duchu svatému, který v nás tuto touhu, stále se více podobat Ježíši Kristu, působí. Bez toho je totiž naše víra mrtvá, je jen prázdným slovem. Je to láska, která je jedinou správnou motivací ke každému skutku a zdrojem lásky, v našem srdci, je jedině Ježíš Kristus. A je to jedině naše pýcha a nepoddajnost srdce se podřídit Duchu svatému, která nás může od Krista oddělit.
Zde je několik příkladů, které uvádějí kritici a vysvětlení k nim:
Vznikl plán spasení až po pádu do hříchu?
EGW: ANO „Království milosti bylo zřízeno hned po pádu prvních lidí do hříchu, když byl vypracován plán pro záchranu hříšného lidstva.“ (Velký spor věků, GC 347).
BIBLE: NE „Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista, Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás,...“ (1 Petrova 1,18-20).
BIBLE: NE „ Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce,“ (Efezským 1,4).
Na tomto místě D&D cituje Ellen Whiteovou, která říká, že „království milosti“ bylo zřízeno a plán byl „vypracován“ vzápětí po pádu do hříchu. To, co opomenuli citovat, byl výrok Ellen Whiteové, že plán už vlastně existoval dlouho předtím (viz Touha věků, str. 10 především pátý odstavec DA 10.5): „Plán našeho vykoupení nebyl dodatečným řešením, které Bůh vymyslel až po Adamově pádu…“ A výrok na str. 90 ve stejné knize (DA147): „…každý čin, který Kristus na zemi vykonal, byl součástí odvěkého plánu..“ V jejích spisech se nachází mnoho podobných výroků. Abychom získali vyvážený pohled na to, co Ellen Whiteová skutečně řekla o tomto tématu (a v náležitém kontextu), doporučujeme přečíst si kapitolu „Plán vykoupení“ v knize Patriarchové a proroci.
V Bibli se nachází početné texty, podobné výše uvedeným, které plán spasení umístili časově před stvoření světa, avšak Zjevení 13,8 je v některých překladech trochu nejasné a dvojznačné. Píše se tam, že Ježíš byl zabitý od počátku světa, nikoliv předtím (BKR, KJV, NKJV, NIV, AMP, Weymouth, Young's, LTV). Technicky vzato, Kristus byl zabitý „od počátku světa,“ ne? Zmýlil se snad prorok Jan? Nikoliv. Plán vstoupil v platnost při pádu Adama a Evy do hříchu. Avšak, kdy Nekonečná Moudrost předvídala hřích a potřebu Spasitele? Ode dnů věčnosti samozřejmě.
(Někteří mohou poukázat na to, že některé verze Bible používají „od založení světa“, aby se odvolaly na čas, kdy byla napsána kniha života Beránka, jako protiklad k době, kdy byl Beránek zabitý. Nicméně většina biblických učenců, kteří porovnávali anglické překlady Bible, nedospěla k tomuto závěru. Z hlavních překladů Bible kralická, Král Jakub, Nová verze krále Jakuba, NIV, AMP, Weymouth, Young's, a LTV (Green) poukazují všechny na výraz „zabitý.“ (Bible NIV se v poznámkách zmiňuje, že je možné přeložit to i jinak a AMP uvádí oba překlady v textu samotném). Překlad NASB to považuje za odvolávku na „Knihu“ a na okraji je uvedeno, že se to může vztahovat na „zabitý.“ Překlady RSV a Darby to vyjadřují a formulují tak, že „založení“ (základ) se vztahuje na písmo v Knize Beránka. Nicméně i bez tohoto textu výroky Ellen Whiteové neprotiřečí ničemu, co Bible uvádí v této souvislosti. Souhlasí s tím, že plán existoval „ode dnů věčnosti“.)
Tento problém nemá nic společného s Ellen Whiteovou, ale s naší omezenou myslí, která se pokouší uchopit, jak Bůh, který zná budoucnost může něco „plánovat“ a kdy? Konec konců, ať už dělá cokoliv, věděl předem, že to udělá. Kdy se tedy vlastně rozhoduje, že něco udělá? Boží cesty jsou „nevystižitelné a divné.“ (Jób 9,10) Tento nesmírný předmět je příliš mnoho pro lidskou mysl. Mluvíme zde o Všemohoucím. V Bibli je mnoho případů, kdy Bůh něco vykoná a vypadá to, jakoby to nebylo původně „naplánováno“. Zde uvádíme několik příkladů:
Vyhnání satana z nebe (Zj 12,7-9). (Kdy byl tento plán „vymyšlen“?)
Bůh zavrhl krále Saula (1 Sam 16,1)
Plán v nebi, jak zařídit, aby král Achab zemřel v Rámot Galád (1 Kr. 22,19-22).
Bůh se rozhoduje neprovést, co původně zamýšlel učinit zlému člověku nebo národu, který činí pokání (Jer 26,3; 18,8).
Bůh se rozhoduje odpovědět na modlitby těm, kdo jsou vytrvalí a neochabují v žádostech (Lukáš 18,8.7; 11,5-9).
Bůh se rozhoduje zničit zemi potopou (Gen 6,6).
Bůh dává králi Ezechiášovi dalších 15 let života, poté, co mu oznámil, že zemře (2 Královská 20,1-6).
Kdy byly tyto plány „sestaveny“? Bůh přesně věděl „ode dnů věčnosti“, co udělá a kdy to udělá. Pro nás je těžké pochopit, jak může Bůh dělat nějaké plány, přestože zná dokonale budoucnost. To není vůbec žádný protimluv. Je to spíše záležitost, kterou lidské bytosti nedokáží jednoduše vysvětlit ani pochopit.
Jsou vyznané hříchy přenášeny kristovou krví do nebeské svatyně?
EGW: ANO „Jako byly kdysi hříchy lidu obrazně přenášeny do pozemské svatyně krví obětních zvířat, tak jsou naše hříchy skutečně přenášeny do nebeské svatyně Kristovou krví.“ (Velký spor věků, GC88 266)
„Jako byly kdysi hříchy lidu vírou přenášeny na oběť za hřích a pak obrazně její krví vnášeny do pozemské svatyně, tak jsou podle nové smlouvy hříchy kajících lidí vírou vkládány na Ježíše Krista a ve skutečnosti přenášeny do nebeské svatyně.“ (Velký spor věků, GC 1911, str. 421.3)
Bible: NE „Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.“ (1Jan 1,7 BK) „V němžto máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho“ (Efezským 1,7 BK)
Toto nařčení pojednává také o Vyšetřujícím soudu. Texty použité k prokázání nesprávnosti Ellen Whiteové pouze podporují její výše uvedené výroky.
Bylo usmíření hříchů završeno na kříži?
EGW: NE „Místo, aby se proroctví Danielovo 8,14 vztahovalo na očištění země, bylo nyní jasné, že ukazuje na ukončení díla našeho velekněze v nebesích, na ukončení smírčí oběti a na přípravu lidu v očekávání dne Jeho příchodu“ (Svědectví, sv.1, 1T 58).
EGW: NE „Pán Ježíš po ukončení 2300 prorockých dnů, o nichž se zmiňuje Daniel v 8. kapitole, vstoupil v roce 1844 do svatyně svatých nebeského chrámu, aby vykonal konečné smíření za všechny, kteří mohou vzít prospěch z Jeho prostřednického díla, a tím aby očistil svatyni“ (Rané spisy, EW 253).
BIBLE: ANO „A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.“ (Jan 19,30).
BIBLE: ANO „Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky,
Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, jehožto Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho“ (Římanům 3,21-25 BK)
BIBLE: ANO „Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu. Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho. (Římanům 5,9-11 BK)
Bible: ANO „A ne toliko to, ale chlubíme se také i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli.“ (Římanům 5,11 BK)
Vybrané texty jsou opět nádhernými pravdami. Nicméně nepojednávají o tom, co dělá náš Velekněz v nebi pro nás v této chvíli. Ze čtyř textů:
První se týká Ježíše, který řekl: „Je dílo, které Mu Jeho Otec svěřil dokonáno!“ Žil dokonalý život a nyní odevzdává život jako dokonalou Oběť.
Druhý říká, že jsme ospravedlněni zadarmo a Ježíš byl obětí smíření. Tou rozhodně byl. (Toto je jediný text ze čtyř, který obsahuje slovo „smířit“ nebo „smíření“ v anglickém překladu.)
Třetí a čtvrtý text říkají, že jsme byli usmířeni s Bohem skrze Ježíše. Nikdo by tento fakt neměl nikdy zpochybňovat.
Všechna tato fakta jsou zahrnuta ve spisech Ellen Whiteové a Adventisté je přijali a věří jim. Jsou v dokonalé harmonii s vyšetřujícím soudem (který začal v roce 1844). Předmět vyšetřujícího soudu žádným způsobem neprotiřečí Bibli. Je to studium Bible samo o sobě a z důvodu nedostatku prostoru nebudeme zde procházet celou studií. „Smíření“ v souvislosti s tím, že Ježíš od nás oddálí úplně naše hříchy, když je vyznáme a očistí nás svou krví je vskutku dokonalé a tomu učila Ellen Whiteová (viz např. Review and Herald, 11. listopad, 1890; The Youth's Instructor, 20. září, 1900 jako dva příklady). Bůh má však plán, který ukončí „problém hříchu“ navždy a ten opravdu zahrnuje více než všeobecné odpuštění. Křesťané pohotově přiznávají, že Ježíšovo dílo pro nás ještě úplně „není dokončeno“, protože Bible říká, že se za nás neustále přimlouvá (Židům 7,25; Římanům 8,34). Stále musí ještě vykonat soud (Skutky 17,31; Římanům 14,10). A stále ještě musí vysvobodit své věrné děti z umírající planety (Jan 14,3; Matouš 24,30). Co dělá Ježíš se záznamem našich hříchů je Jeho starost a je to předznamenáno ve svatyňové službě Starého zákona, zejména Dnem smíření.
Pro více informací k tomuto tématu doporučujeme knihu Clifforda Goldsteina Rok 1844 jednoduše.
Musím být dokonalý před tím, než mne Kristus přijme?
EGW: ANO „Podle toho, jak mi bylo ukázáno, čeká tě velká práce, kterou máš vykonat dříve, než budeš moci být přijat do přítomnosti Boží.“ (Svědectví, sv. 2, 2T 84).
EGW: ANO „Musíš vykonat velikou práci. ... Není možné, abyste byli spaseni v tom stavu, v jakém se nyní nalézáte.“ (Svědectví, sv. 2, 2T 316).
EGW: ANO „V tom stavu, v jakém jste, byste zničili celé nebe. Jste nekultivovaní, ohroublí a neposvěcení. V nebi není místo pro takové charaktery, jakým se nyní vykazujete. … Dnes jste dál od úrovně Kristovy dokonalosti … než jste byli několik měsíců poté, co jste přijali pravdu“ (Svědectví, sv. 3, 3T 465).
BIBLE: NE „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“ (Efezským 2,4.5).
BIBLE: NE „Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží.“ (Římanům 15,7).
BIBLE: NE „A ten, jenž zpytuje srdce, Bůh, svědectví jim (obráceným pohanům) vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich.“ (Skutky apoštolů 15,8.9)
Otázka zněla: „Musím být dokonalý předtím, než mě Kristus přijme?“ Ze tří citovaných výroků pouze jeden obsahuje slovo dokonalost a neříká nic o tom, že by toto byla podmínka předtím, než nás Kristus přijme. Další dva výroky nehovoří o dokonalosti, ale o podmínkách, které budou pochopeny, když se na výroky podíváme v jejich kontextu.
Ellen Whiteová neustále opakovala skutečnost, že se nemůžeme změnit sami. Musíme přijít ke Kristu takoví, jací jsme, abychom se mohli změnit. A skutečně, řekla dokonce, že nemusíme činit pokání předtím, než přijdeme ke Kristu. Je to totiž On, kdo nás vede k pokání (viz Cesta ke Kristu, SC 14,15; kapesní vydání). Říká zde, že se mnozí dopouštějí chyby, když si myslí, že nemohou přijít ke Kristu, pokud nebudou činit pokání. Na straně 18 potom říká: „Poznáte-li svou hříšnost, nemarněte čas, abyste se napravili sami vlastní silou. … Pomoc pro nás je jedině u Boha.“ Podobných příkladů se tam vyskytuje mnoho. Na stejné straně se píše, že pokud budeme čekat, až budeme „dost dobří,“ abychom mohli přijít k Ježíši, tak nikdy nepřijdeme. Máme však přijít takoví, jací jsme. Každý člověk, který četl spisy Ellen Whiteové, zná její rozhodné stanovisko v této otázce.
Ve všech třech případech promlouvá k jednotlivcům kvůli jejich zvláštní situaci. Proto musíme zjistit, o jakou situaci se jedná, abychom věděli, co měla na mysli ve výše uvedených stručných výrocích.
Výrok#1 „Podle toho, jak mi bylo ukázáno, čeká tě velká práce, kterou máš vykonat dříve, než budeš moci být přijat do přítomnosti Boží.“ (Svědectví, sv. 2, 2T 84).
Dále pokračuje a říká tomuto člověku: „Tvé já příliš převládá. Máš prchlivou a vášnivou povahu, jsi despotický a panovačný ve své rodině.“ Přebývá v nás Kristus, jestliže převládá naše já? (Můžeme sloužit dvěma pánům?) Považuje Kristus sobecké srdce (podstatu satanova problému) za „přijatelné“ nebo potřebuje tento člověk, aby v něm Kristus vykonal velké dílo? Řekla mu: „musíš vykonat mnoho práce předtím, než budeš moci jít k Ježíši“? Ne. Kdo vykoná tuto práci pro nás? Ježíš. To je v dokonalé harmonii s Biblí. Ani jeden člověk není „přijatelný pro Krista“ ve stavu sobectví a panovačnosti. Jedině univerzalisté by o tom debatovali. Muselo být vykonáno „velké dílo“ pro krále Nebúkadnezara předtím, než ho Bůh přijal nebo to bylo v pořádku, když si postavil modlu a chtěl upálit věrné Boží služebníky? „Velké dílo“ bylo pro něj vykonáno ve 4. kapitole knihy Daniel.
Výrok#2 „Musíš vykonat velikou práci. ... Není možné, abyste byli spaseni v tom stavu, v jakém se nyní nalézáte.“ (Svědectví, sv. 2, str. 316).
Tato strana (316) jasně vykládá, co je tím „velkým dílem“, které musí (tito dva lidé) vykonat. Nešetřit se, ale právě naopak: „Ježíš tě nyní zve, abys přišla k Němu, a učila se od Něho, neboť On je tichý a pokorného srdce.“ Kdy jí EGW řekla, že mají přijít ke Kristu? Nyní. Může to být vyjádřeno jasněji? Poslouchejte, co se na této straně dále píše: „Ó, jak je důležité, abys poznala dílo, které musí být pro tebe vykonáno, než bude navždy pozdě!“ Ve svém spasení musíme vykonat určitou práci: přijít ke Kristu a vzhlížet k Němu. Toto On nemůže vykonat za nás. On nikdy nevnutí vůli násilím. Avšak veškerý růst a vítězství v našich životech jsou přímo od Něho. EGW pokračuje: „Zaslíbení, které ti dává, že u Něj nalezneš klid, je jisté.“ Toto vůbec nezní, jakoby jim dávala instrukce, aby se propracovali k dokonalosti předtím, než půjdou k Ježíši. A výrok: „Není možné, abyste byli spaseni v tom stavu, v jakém se nyní nalézáte“, nemá nic společného s dokonalostí, ale spíše zdůrazňuje biblické učení: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ (Židům 3,15). Pro farizeje bylo nemožné, aby byli spaseni takoví, jací byli. Zoufale potřebovali Krista. Nebylo možné, aby Saul/Pavel byl spasen takový, jaký byl. Zoufale potřeboval Krista. Je nemožné, abychom ty a já byli spaseni takoví, jací jsme před Kristem, protože jsou „jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše“ (Izajáš 64,6). Toto vše je v souladu s Biblí.
Výrok#3 „V tom stavu, v jakém jste, byste zničili celé nebe. Jste nekultivovaní, ohroublí a neposvěcení. V nebi není místo pro takové charaktery, jakým se nyní vykazujete. … Dnes jste dál od úrovně Kristovy dokonalosti … než jste byli několik měsíců poté, co jste přijali pravdu“ (Svědectví, sv. 3, 3T 465).
Tímto výrokem se předmět mění z „Kristus mě přijímá“ na „dokonalost“ neboli vítězství nad hříchem. Ellen Whiteová zde hovoří o přeměně charakteru, která probíhá současně poté, co člověk přijde ke Kristu. Ježíš jasně učil, že ti, kdo k němu přijdou a dokonce v něm chvíli přebývají, ale nepokračují v tom, budou nakonec ztraceni (Jan 15,2.6). Petr mluví o lidech, kteří přijali Krista a později od Něj odešli. Říká, že by pro ně bylo lépe, kdyby nikdy nepoznali pravdu a přirovnává je ke psu, který se vrátil ke svému vývratku (viz 2 Petr 2,20-22). Samotný Ježíš mluvil o tom „být dokonalý.“ „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.“ (Mat 5,48) A Pavel: „Naposledy, bratří mějtež se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslte, pokoj mějte. A Bůh lásky a pokoje budeť s vámi.“ (2 Kor. 13,11); „Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef 4,13); „Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i dostihnouti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše.“ „Protož kteřížkoli jsme dokonalí, to smýšlejme. A pakli v čem jinak smyslíte, i toť vám Bůh zjeví.“ (Fil 3,12.15) A Jakub: „Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.“ (Jakub 1,4) A Petr: „ Bůh pak všeliké milosti, kterýž povolal nás k věčné slávě své v Kristu Ježíši, když maličko potrpíte, on dokonalé vás učiň, utvrď, zmocni i upevni.“ (1 Petr 5,10)
Křesťané adventisté, jakož i neadventisté diskutovali o tom, co znamenají tyto výroky, ale nikdo nekritizoval a neobviňoval proroky z omylu, když používali tato slova. Žádný adventista, včetně Ellen Whiteové, nikdy neučil, že člověk musí být dokonalý předtím, než přijde ke Kristu. Neexistuje žádný podobný výrok.
Výrok #3 se zabývá vítězstvím nad hříchem a dokonalostí charakteru, kterou Kristus (nikoliv my) způsobí ve svých dětech. Avšak tímto výrokem – stejně jako předchozí 2 – pokud si přečteme celou pasáž, Ellen Whiteová jasně učí, že pomoc přichází od Krista a my sebe nezměníme.
Ve světle všeho, co říká EGW o tom, jak má člověk přijít ke Kristu, není důvod napadat ji za tyto výroky, stejně tak jako označit Pavla falešným prorokem za to, že nás napomíná: „s bázní a s třesením spasení své konejte.“ (Filipským 2,12). Musíme se podívat na všechno, co o tomto tématu Pavel pověděl předtím, než řekneme, že protiřečí Písmu.
Přidáno 20/6/06: (Když jsme psali naši odpověď, vzpomněli jsme si na tento text, který považujeme za zajímavý) Zde uvádíme, co podle Mojžíše řekl Pán Bůh Kainovi: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gen 4,7) Víme, že tento výrok není popisem celého procesu spasení. Víme, že je třeba dívat se na všechno, co se píše v Bibli o každém tématu. A přesto, jestliže jen tento výrok byl pro Mojžíše vyzdvižen jako zkouška, zdálo by se, že podle něj Bůh vyžaduje, aby člověk „konal dobro“ předtím, než ho Bůh „přijme“. U Mojžíše, jakož i u Ellen Whiteové, se musíme podívat na všechno v kontextu a ve spojení s jinými výroky.
Můžeme říci oprávněně „přestal jsem hřešit“?
EGW: ANO „Kristus zemřel, aby ti umožnil přestat hřešit a hřích je přestoupení zákona“ (Review and Herald, sv. 71, No. 35, str. 1, 28. srpen, 1894.)
EGW: ANO „Být vykoupen znamená přestat hřešit“ (Review and Herald, sv. 77, No. 39,
str. 1, 25. září, 1900).
EGW: ANO „Jedině ti, kdo se vírou v Krista podřizují všem Božím přikázáním, dosáhnou stavu bezhříšnosti, ve kterém žil Adam předtím, než přestoupil zákon. Vydávají svědectví o lásce ke Kristu tím, že poslouchají všechna Jeho nařízení“ (Manuscript 122, 1901, citováno v Biblickém komentáři Adventistů sedmého dne, sv. 6, str. 1118).
EGW: ANO "Každému, kdo se plně podřídí Bohu je dáno privilegium žít bez hříchu v poslušnosti zákona nebes. … Bůh po nás vyžaduje dokonalou poslušnost. Musíme se očistit tak, jako i On je čistý. Zachováváním Jeho přikázání, ukazujeme naši lásku k Nejvyššímu Vládci vesmíru“ (Review and Herald, 27. září, 1906, str. 8).
BIBLE: NE „Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu. Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho. (1 Jan 1,7-10).
BIBLE: NE „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil“ (Efezským 2,8.9).
Povšimněte si otázky, která byla položena s tímto obviněním: „Můžeme říci oprávněně ,Přestal jsem hřešit’?“
Když nyní vezmeme v úvahu předložené důkazy, podívejme se na dvě fakta.
1) Ani jeden z uvedených výroků Ellen Whiteové nás nevede k tomu, abychom říkali, že jsme přestali hřešit. Ellen Whiteová se tomuto tématu věnovala hlouběji na jiných místech. Zde je příklad toho, co řekla:
„Ti, kdo opravdu usilují o dokonalý křesťanský charakter, nikdy nebudou hýčkat myšlenku, že jsou bez hříchu. Mohou žít bezvadný život, mohou být reprezentanti pravdy, kterou přijali. Avšak čím více cvičí svou mysl, aby se zabývala Kristovým charakterem, a čím více se přiblíží k Jeho božskému obrazu, tím jasněji rozpoznají jeho neposkvrněnou dokonalost a tím hlouběji pocítí své vlastní vady.“ A znovu: „Ti, kdo usilují, aby přivolali pozornost na své dobré skutky neustálým mluvením o jejich bezhříšnosti a snahou zvýraznit své náboženské znalosti, takovým jednáním pouze svádějí své vlastní duše.“ (Posvěcený život, str. 7 a 12)
„Svou svatostí se však nemáme chlubit. Protože máme jasnější názory na Kristovu nekonečnou neposkvrněnost a čistotu, bude nám jako Danieli, když uzřel Hospodinovu slávu a řekl: „Krása má změnila se a porušila na mně.“ (Vybraná poselství sv. 3, 3SM 355)
„Čím to je, že tolik lidí prohlašuje, že jsou svatí a bez hříchu? To je proto, že jsou tak vzdálení od Krista.“ Manuscript 5, 1885
2) Ani jeden biblický text nám neříká, že nemůžeme zvítězit v Boží milosti. (to vše je míněno výroky Ellen Whiteové)
První text (1 Jan 1,7-10) jednoduše oznamuje, že pokud říkáme, že hříchu nemáme, Boží slovo v nás není (a klameme sami sebe). Ellen Whiteová konsistentně vyjadřovala toto stanovisko, jak bylo ukázáno výše.
Druhý text (Ef 2,8.9) říká jednoduše, že jsme spaseni milostí, nikoliv skutky. Ellen Whiteová opět konsistentně vyjadřovala toto stanovisko:
„Když lidé poznají, že spravedlnost nemohou získat vlastními zásluhami a prací a vzhlíží s pevnou důvěrou k Ježíši Kristu, jako ke své jediné naději, jejich vlastní já už nebude mít tak mnoho prostoru a Ježíš tak málo. Duše a těla jsou poskvněné a znečištěné hříchem. Srdce se odloučilo od Boha. A přesto mnozí zápasí ve své omezené síle, aby si vybojovali spasení dobrými skutky. Myslí si, že Ježíš udělá jen část spasení a oni musí dokončit zbytek. Tito lidé musí vírou poznat Kristovu spravedlnost, jako svou jedinou naději, jak pro časnost, tak i pro věčnost.“ (1888 Material, str.818)
„…téměř každé falešné náboženství je totiž založeno na téže zásadě: že člověk ve svém úsilí o spásu může spoléhat sám na sebe.“ (Patriarchové a Proroci, str. 44)
(viz také Svědectví, sv. 1, 1T 163; Kristova podobenství, COL 117; Svědectví pro kazatele, TM 97, 456; Cesta ke Kristu, SC 61; Svědectví, sv. 6, 6T 372; Evangelism, Ev 596; Patriarchové a Proroci, PP 431-2; Skutky apoštolů, AA 298, 553, 563; Posvěcený život, SL 87...)
Viděli jsme, že Ellen Whiteová plně podporovala učení Bible o spasení milostí skrze víru. Podporuje však Bible to, co Ellen Whiteová říkala o vítězství nad hříchem? Bez dalších komentářů, zamyslete se nad následujícími texty ve světle citátů Ellen Whiteové.
„A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest. Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona. A víte, že on se okázal proto, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není. Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal. 1 Jan 3,3-6
„Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.“ Galatským 5,16
„Tomu pak, kterýž mocen jest zachovati vás bez úrazu a postaviti před obličejem slávy své bez úhony s veselím“ Juda 1,24
„Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“ Zjevení 3,21
Můžeme říci, že jsme spaseni už teď kristovou milostí?
EGW: NE „Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili jakkoli opravdové obrácení, by nikdy neměli být vedeni k tomu, aby si mysleli, anebo říkali, že už jsou spaseni. … Když lidé, kteří přijali Krista, začnou v prvním nadšení říkat, že jsou již spaseni, ocitají se v nebezpečí, že budou spoléhat na sebe“ (Kristova podobenství, COL 155).
BIBLE: ANO „Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1 Jan 5,13).
Podívejme se nyní na výrok v kontextu (je sice dlouhý, ale stojí za to – je velmi zaměřený na Krista):
(výše uvedený citát je dole napsaný kurzívou)
„Petr neklesl najednou. Došlo k tomu postupně. Sebedůvěra ho vedla k falešné jistotě. Šel krok za krokem níž, až nakonec zapřel svého Mistra. Nikdy se nemůžeme plně spolehnout na sebe. Zde na zemi nejsme nikdy zcela bezpečni před pokušením. Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili jakkoli opravdové obrácení, by nikdy neměli být vedeni k tomu, aby si mysleli, anebo říkali, že už jsou spaseni. To vede na scestí. Každý by se měl naučit radovat se z naděje a víry, ale přece, i když se zcela odevzdáme Kristu a víme, že nás přijal, nejsme mimo dosah pokušení. Boží slovo nám říká: "Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni" (Dan 12,10). "Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují" (Jak 1,12). Když lidé, kteří přijali Krista, začnou v prvním nadšení říkat, že jsou již spaseni, ocitají se v nebezpečí, že budou spoléhat na sebe. Přestanou si uvědomovat svou slabost a stálou závislost na Boží moci. Nejsou připraveni čelit satanovým nástrahám a v pokušení jako Petr klesnou až na dno hříchu. Písmo nás varuje: „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ (1Kor 10,12). Naše jediná jistota spočívá v tom, když spoléháme nikoli na sebe, nýbrž jsme závislí na Kristu.“
Tento text zařazuje vlastní já tam, kam patří – do prachu – a ukazuje nám, že neustále potřebujeme Ježíše. Petr je, podle ní, dokonalým příkladem toho, co se stane, když něco prohlásíme za fakt, jako bychom byli mimo dosah možnosti pádu. Můžeme vědět, že náš vztah k Bohu je dnes v pořádku, avšak neznáme naši slabost nebo kam můžeme padnout a/nebo se obrátit proti Bohu (viz Jer. 17,9). Můžeme mít jistotu, že bychom byli spaseni, kdybychom dnes zemřeli. Avšak prohlašovat hrdě, že ať už se stane cokoliv, budeme spaseni je v podstatě „jednou spasen, navždy spasen“. A právě před tímto postojem nás varuje.
1 Jan 5,13 je nádherná pravda, jak jsme četli výše: „Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“
Není nic špatné na tom věřit, že jsme přijali Ježíšův dar věčného života. To je jistota, kterou potřebujeme. Tento text však neříká, že máme vyjít a prohlašovat, že nemůžeme padnout tak, jako Petr. Pavel nás varuje, abychom si dávali pozor, pokud si myslíme, že pevně stojíme (1 Kor. 10,12). A Ježíš říká, že některé „ratolesti“, které v Něm přebývají, budou odříznuty a spáleny, pokud neponesou ovoce (Jan 15,1-6). U Matouše 7,21-23 popisuje Ježíš skupinu lidí, kteří k Němu přišli, přesvědčení, že jsou „spaseni“ a těmto lidem Ježíš říká: „A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal.“ Dívali se totiž jen sami na sebe a to je vždy velká chyba.
Krása toho všeho nespočívá v tom, že pochybujeme o Bohu a Jeho schopnosti spasit, ale spíše pochybujeme o nás samotných a naší schopnosti ve své síle činit dobro a překonat hřích. Nejsme dost silní, abychom zvítězili. Zvítězit může jedině Ježíš v nás. Toto neustálé vědomí vlastní slabosti je jedinou ochranou proti opovážlivosti a tím, že upřednostníme hřích před Ježíšem. Nedostatek víry v sebe samé je jednou z nejdůležitějších lekcí, které se můžeme naučit.
Zdroj: Ellen-White.com