Prohlášení E. Whiteové o nepřátelství proti obhájcům pravdy

Posměvači posledních dnů

Od samých začátků svého díla jsem byla pronásledována nenávistí, potupováním a obviňováním z podvodů. Základní obvinění a pomlouvačné pověsti byly dychtivě shromažďovány a dále rozšiřovány buřiči, formalisty a fanatiky. Kazatelé takzvaných ortodoxních církví cestují z místa na místo, aby varovali před adventisty sedmého dne a sestru Whiteovou používají jako svou učebnici. Posměvači posledních dnů jsou zlákáni těmito kazateli, kteří se vydávají za Boží strážce.
Nevěřící svět, kazatelé padlých církvi a Adventisté prvního dne se spojili v odporování Duchu prorockému danému sestře Whiteové. Tento bojový vztah se udržuje již téměř 40 let, ale já jsem necítila potřebu odpovídat na jejich odporné řeči, potupování a narážky. I nyní bych se neuchýlila od této zvyklosti, kdyby neexistovalo nebezpečí, že některé upřímné duše by mohly být svedeny nepřáteli pravdy, kteří mě s jásotem prohlašují za podvodnici. V naději, že pomohu těmto poctivým duším, činím toto prohlášení.

Neočekávám, že se dostanu až k těm, kteří spatřili světlo pravdy a nestřeží ho - k těm, kteří se oddali předsudkům a své duše obklopili nevěrou.

Ježíš, Majestát nebes, On, který byl rovný Bohu, byl na zemi třicet tři let a přesto bylo málo těch, kteří uznali Jeho Božský charakter. A mohu já, tak slabá, bezvýznamná, tichá bytost, očekávat větší úspěch, než jakému se těšil Spasitel světa?
Když jsem se na počátku věnovala hnutí a následovala Boží příkaz, abych zvěstovala lidem slova, která mi byla dána, věděla jsem, že mě očekává odpor opozice, potupení a pronásledování. Nebyla jsem zklamána. Kdybych spoléhala na lidskou chválu, byla bych již dávno předtím zbavena odvahy. Ale můj zrak byl upřen k Ježíši a já jsem poznala, že On, který byl bez viny, byl napadán utrhačnými jazyky. Ti, kteří si činili právo na domnělou zbožnost, kráčeli jako špehéři za Spasitelem a využívali každého možného vlivu a moci, aby Jeho cestu opletli trním. A ačkoliv byl Všemohoucí, nenavštívil své protivníky trestem, jak by podle svých hříchů zasloužili. Mohl na ně poslat blesky svého hněvu, ale neučinil tak. Za jejich pokrytectví a korupci jim udělil ostrou důtku a když Jeho poselství bylo odmítnuto a Jeho život byl ohrožen, pokorně odešel na jiné místo, aby hovořil Slovo života. Ve své slabosti jsem se pokusila následovat Svého Spasitele.

Nepřátelství vůči obhájcům pravdy

Jak dychtivě usilovali farizeové o to, aby dokázali, že Kristus je podvodník! Jak střežili každé Jeho slovo a snažili se Ho nesprávně vylíčit a vysvětlit. Domýšlivost, zaujatost a vášně uzavřely cestu každé duši, která chtěla přijmout svědectví Božího Syna. Když zřetelně pokáral jejich špatnost a prohlásil, že jejich skutky dokazují, že jsou synové satanovi, rozhodně Jej napadli, říkajíce: „Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán a ďábelství máš?" (J 8,48)
Všechny argumenty, mířené proti Kristu, byly založeny na lži. Tak tomu bylo i v případě Štěpána a Pavla. Vliv měly slabá a lživá obvinění těch, kteří stáli na nesprávné straně, protože bylo velmi mnoho těch, jejichž srdce byla neposvěcená, a kteří si přáli, aby tato tvrzení byla pravdivá. Takoví byli vždy dychtiví k uchopení jakýchkoli předpokládaných bludů nebo omylů těch, kteří jim přinášeli nepříjemnou pravdu.

Nemělo by nás překvapovat, když těmi, kteří touží po klamu jsou mnohé dohady dychtivě přijímány jako nepochybná fakta. Kristovi odpůrci byli neustále zahanbováni a umlčováni moudrostí Jeho slov; stále však naslouchali každé pověsti a vyhledávali nějakou záminku, aby mu oponovali protichůdnými otázkami. Byli rozhodnuti, že se nevzdají svých záměrů. Dobře věděli, že pokud se Ježíši podaří pokračovat v Jeho díle, mnozí v Něj uvěří a zákoníci a farizeové ztratí nad lidem svou moc. Proto byli ochotni snížit se k jakékoliv podlosti a opovrženíhodnému kroku, aby na Něm uskutečnili své zlomyslné záměry. Herodiány měli v nenávisti, a přece se spojili s těmito zarytými nepřáteli, aby vymysleli nějaký plán, aby svět byl zbaven Krista.

S takovýmto duchem se Boží Syn setkal u těch, které přišel spasit. Mohou snad ti, kteří se snaží poslouchat Boha, a kteří přinášejí světu poselství Jeho pravdy, očekávat příjemnější přijetí, než jakého se dostalo Kristu?

Nejsem zaujata vůči těm, kteří usilují o to, aby poselství, které dal Bůh k pokárání, varování a povzbuzení svého lidu, zůstala bez účinku. Ale jako Kristův vyslanec musím bránit pravdu. Kdo jsou ti, kteří se tak nadšeně sešikovali proti mně? Jsou to čisté a svaté dítky víry? Jsou znovuzrození? Jsou účastníky Božské přirozenosti? Milují Ježíše a projevují Jeho ducha pokory a ponížení? "Po ovocích jejich poznáte je." (Mt 7,20) Podobají se prvním učedníkům nebo vychytralým farizeům a zákoníkům, kteří byli stále připraveni, aby překrucovali Jeho slova? Povšimněme si postupu těchto dávných odpůrců víry; jak se spojovali kněží, zákoníci i vládci, aby nalezli něco proti Tomu, který byl Světlem světa.
Proč se tak všemožně snažili odsoudit Krista? Neměli rádi Jeho učení ani ustanovení a byli mrzutí při pohledu na lid, který svou pozornost obracel k Němu a odvracel se od svých dřívějších vůdců.

Lidská přirozenost se dosud nezměnila. Ať ti, kteří se snaží zatarasit mé cesty trním a snaží se zničit vliv mého slova, neklamou sami sebe v domnění, že konají službu Boží. Slouží jinému mistru a podle svého konání přijmou odplatu.
Vzpoura bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat sám satan. Ti, kteří jsou podněcováni jeho duchem, nerozeznají Ducha Božího, ani neuslyší Jeho hlas, dokud nebude vynesen rozkaz: „Kdo škodí, škoď ještě, a kdo smrdí, smrď ještě, a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě, a svatý, posvěť se ještě." (Zj 22,11) Očekávám, že se budu neustále setkávat se závistí těch, kteří pohrdli světlem, které mi ze své laskavosti udělil Bůh.

Dostačující důkaz pro upřímné srdcem

Božím záměrem je dát dostačující důkaz o Božském charakteru svého díla a přesvědčit všechny, kteří si upřímně přejí poznat Jeho pravdu. On však nikdy neodstraní všechny možnosti pochybností. Všichni, kteří chtějí pochybovat a hledat malichernosti, najdou svou příležitost.

Lituji ty, kteří vykročili na stezku pochybností a nevěry. Ráda bych jim pomohla, kdybych mohla, ale podle svých vlastních zkušeností z minulé doby mám jen malou naději, že vůbec kdy přijdou ke světlu. Ani množství důkazů nemůže přesvědčit člověka o pravdě do té doby, pokud není ochoten vzdát se své pýchy, potlačit svou tělesnou přirozenost a stát se učedníkem v Kristově škole.

Tvrdohlavost a názorová nadřazenost vede mnohé k zavržení nebeského světla. Přidržují se oblíbených názorů, fantastických výkladů Písma a nebezpečných bludů. A když je přineseno svědectví, aby opravilo jejich omyly, odcházejí rozmrzelí, stejně jako mnozí za dnů Kristových.

Nezáleží na tom, jak bezúhonný je charakter a život těch, kteří hovoří k lidem Boží slova. To jim neposkytuje žádnou zásluhu. A proč? Protože oni hovoří k lidu pravdu. V tom je, bratři, moje obrana.  Když ale koluje nepravdivá zpráva nebo z nějakých závěrů či dohadů je obviněn charakter Kristova vyslance, s jakou neuvěřitelnou lehkověrností je to přijímáno! Jak mnoho je těch, kteří jsou ochotni zveličovat a šířit pomluvy! Takoví odhalují svůj pravý charakter. „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste." (J 8,47)

Těm, kteří se postavili za pravdu jako Ježíš, budou odměnou pomluvy a potupování. „A takž i všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou." (2Tm 3,12) Ti, kteří nesou jasné svědectví proti hříchu, budou určitě nenáviděni jako jejich Mistr, který je pověřil tímto úkolem ve svém jménu. Jako Kristus budou nazváni nepřáteli církve a náboženství; a tím opravdovější a přesvědčenější bude nepřátelství bezbožných a pokrytců. Ale když se tak stane nesmíme ztrácet odvahu.

Budu pokračovat ve svém díle

Můžeme být nazváni „slabochy a blázny", nadšenci, či dokonce šílenci. Může se o nás říkat, tak jak o Kristu: „Ďábelství má a blázní." (J 10,20) Ale dílo, které nám předal náš Učitel, je stále naším dílem. Svou mysl musíme upřít k Ježíši, nesmíme hledat chválu a lidskou slávu, ale podřídit se Tomu, který soudí spravedlivě. On ví, jak pomoci těm, kteří proto, že Ho následují, trpí v omezené míře potupu, kterou nesl i On. On byl stejně pokoušen jako my, aby mohl rozpoznat, jak může v nouzi pomoci těm, kteří budou pokoušeni.
Těmi, kteří předstírají spravedlnost, ale neznají Boha, může být k mému svědectví přisouzen jakkoliv mylný výklad. V pokoře budu pokračovat ve svém díle. Budu hovořit slova, která mi Bůh dal k povzbuzení, k napomínání a k varování. Zbývá jen málo dní mého života na této zemi. Dílo, které mi dal Otec, chci z Jeho milosti věrně splnit, neboť vím, že všechny mé skutky musí projít zkoumajícím pohledem Hospodina.
- Manuscript 4, 1883.

Výňatek z knihy: Vybraná poselství sv.1 (1SM 59)