Otazky.EllenWhiteova.cz (Na úvodní stránku) Otazky.EllenWhiteova.cz

Jak byla Ellen Whiteová inspirována?

PrintTisk

Jak byla Ellen Whiteová inspirována?

V posledních letech se vynořilo mnoho otázek týkajících se správného významu spisů Ellen Whiteové. Jaký je jejich vztah k Bibli? Bylo vše, co napsala, inspirováno? Má EGW nějakou doktrinální autoritu? Co je při používání jejích spisů vhodné a co je nevhodné? Je nezbytně důležité, abychom pochopili, jaké místo má služba Ellen G. Whiteové v Církvi adventistů sedmého dne.

Církev adventistů sedmého dne věří, že Ellen G. Whiteová obdržela božskou inspiraci od Boha. Tím nemyslíme příležitostné prorocké výroky, ale ona sama tvrdí, že inspirací byl řízen celý její život. A tak tedy osobu, která tvrdí, že je prorokem nebo že dostává prorocká poselství a vize, musíme posuzovat jiným měřítkem než jednotlivé křesťany, kteří se pokoušejí vykládat Písma. Musíme být spravedliví a musíme ta tvrzení, která prohlašuje osoba uplatňující nárok na prorocký úřad, zhodnotit. Pokud tato osoba tvrdí, že obdržela vize anebo přímé vedení od Boha, tak buď je tato osoba pod inspirací, nebo není. Neexistují šedá místa, která vypadají, že bychom tam mohli nalézt jiné hlasatele Boží. Protože prorok, který lže nebo je oklamán, uvádí v omyl veškerý lid. Bůh nemluví skrze jednu a tutéž osobu trochu pravdy a trochu omylu, protože jinak by neexistoval žádný způsob jak poznat, které části poselství byly dány Bohem a které pocházejí z vlastních myšlenek proroka. Věřím, že Bůh vykonává velmi přísný dohled nad obsahem, který Svým poslům zjevuje. Buď vše, co posel říká, je pravda, anebo je prorok poháněn satanem nebo svými vlastními myšlenkami.

V případě Ellen Whiteové je ta poslední možnost – její vlastní myšlenky – vyloučena fyzickým jevem, který si osoba nemůže navodit sama. A tak tedy její vize museli pocházet buď od Boha, nebo od satana. Buď jsou její vize pravé, nebo jsou mistrovským dílem podvodu a měly bychom se jich stranit jako dílu pocházejícímu od satana. Pro toho, kdo tvrdí, že obdržel prorocký dar a zažil fyzický jev, který zažila Ellen Whiteová, neexistuje jiná možnost. Ona sama ve skutečnosti tvrdí, že její vize pocházejí buď od Boha, nebo od satana. A tak tedy posla musíme buď zcela přijmout, anebo zcela odmítnout.

Všechno od Boha?

Musíme začít několika tvrzeními samotné Ellen Whiteové, protože ohodnotit tvrzení, která prohlásila osoba, která údajně obdržela poselství od Boha, je jedině spravedlivé. Ohledně díla proroka nesmíme činit svá vlastní prohlášení, ale musíme zhodnotit prorokova vlastní tvrzení. Co prostě tvrdila Ellen Whiteová sama o sobě?
„Mluvím to, co jsem viděla a o čem vím, že je pravda.“ (Dopis 4, 1896). Prohlásila, že jí bylo řečeno: „Mluv ve všech svých sděleních jako ten, ke komu mluvil Pán. On je tvou autoritou.“ (Dopis 186, 1902) „Sestra Whiteová není původcem těchto knih. Ty obsahují pokyny, které ji během jejího života služby dal Bůh. Obsahují vzácné, povzbudivé světlo, které dal Bůh ze Své milosti Své služebnici, aby ho dala světu.“ (CM 125) „Nepíšu v dokumentu jediný článek, který by vyjadřoval pouze mé vlastní myšlenky. Jsou to myšlenky, které Bůh přede mnou ve vidění otevřel – drahocenné paprsky světla zářící od trůnu.“ (51 67) „Slabá a třesoucí se jsem vstala ve tři hodiny ráno, abych vám napsala. Bůh promluvil skrze hlínu. Možná si řeknete, že toto sdělení  je pouhý dopis. Ano, byl to dopis, ale podnětem k němu byl Duch Boží, aby před vaši mysl přivedl věci, které mi byly ukázány. V těchto dopisech, které píši, ve svědectvích, která přináším, vám předkládám to, co Pán předložil mně.“ (ST 67) Po přečtení těchto výroků docházím k závěru, že Ellen tvrdí, že není zdrojem svých článků a svých dopisů. To neznamená, že by nemohla ve svém psaní zpráv, které jí dal Bůh, čerpat i z materiálů od jiných autorů. Zde se zabýváme zdrojem, původním místem zrodu jejích sdělení. Přišly od Boha, nebo přišly z jejích vlastních názorů anebo z myšlenek jiných lidí? Ona výslovně říká, že její poselství pocházejí od Boha, že místem původu je Bůh. Takže si pamatujme, že ona tvrdí, že zprávy, které píše, jsou Božími sděleními, a ne její vlastní sdělení.

Její tvrzení se však stává jasné a konkrétní. „Bůh Svou církev buď učí, napravuje její chyby a posiluje její víru, nebo to nedělá. Tohle dílo je buď z Boha, anebo není. Bůh nedělá nic ve spolupráci se satanem. Moje dílo ... nese pečeť Boží, anebo pečeť nepřítele. V této věci neexistuje polovičaté dílo. Svědectví jsou z Ducha Božího, anebo z ďábla.“ (4T 230) Jsem velmi vděčný, že je k nám tak upřímná. Je ochotna říci, že my sami se musíme ohledně jejích spisů rozhodnout. Předkládá konkrétní zásadu, která nás má v tomto rozhodnutí vést. Říká, že toto dílo je buď dílem Božím, anebo je to dílo satana, protože pokud by skrze proroka konal satan, Bůh by řeč zastavil. Bůh nic nedělá ve spolupráci se satanem – to je ta zásada. To znamená, že její spisy musejí buď pocházet od Boha, anebo musejí pocházet od satana. Nemohou být zčásti od Boha a zčásti od satana anebo to zčásti být dokonce její vlastní názory. Je buď vedena Bohem, anebo satanem. Buďme si jisti, že hodnotíme její vlastní tvrzení. Namísto tvrzení, které učinila ona sama, nesmíme klást žádné jiné tvrzení. Požádala nás, abychom soudili její dílo a potom ho přisoudili buď Bohu, anebo satanovi, a já věřím, že její výzvu musíme přijmout.
„Mnohokrát jsem ve své zkušenosti byla vyzvána, abych se setkala s postojem určité skupiny lidí, kteří uznávali, že svědectví jsou od Boha, ale zaujali takové stanovisko, že něco tady a něco tamhle je názor a úsudek sestry Whiteové. To vyhovuje těm, kdo nemilují pokárání a nápravu a kdo, když někdo zkříží jejich názory, mají příležitost vysvětlovat rozdíl mezi lidským a božským. Když svědectví zkříží předsudky nebo zvláštní myšlenky některých lidí tím, že je pokárá, cítí najednou břemeno vyjasnit svou pozici, proč rozlišují mezi svědectvími tím, že definují, co je lidský úsudek sestry Whiteové a co je slovo Boží. Vše, podle nich, co posiluje jejich ctěné myšlenky, je božské, a svědectví, která opravují jejich omyly, jsou lidská – jsou to názory sestry Whiteové.“ (Ms. 16, 1889) Tento zásadní výrok opět vyjadřuje princip, o kterém nás Ellen Whiteová žádá, abychom ho brali vážně. Pokud bychom řekli, že její výroky pocházejí od Boha, ale že v nich jsou namíchána tvrzení a úsudky Ellen Whiteové, tak by to znamenalo, že se stáváme konečnými soudci toho, co je inspirováno a co ve spisech Ellen Whiteové inspirováno není; my bychom byli  tedy těmi, kdo stanovují, co je její lidský úsudek a co je slovo Boží. Ať už bychom se rozhodovali na základě emocí nebo intelektu, byli bychom to my, kdo určí, které části spisů Ellen Whiteové jsou směrodatné, protože to jsou sdělení od Boha, a které části spisů Ellen Whiteové směrodatné nejsou, protože to jsou prostě její vlastní názory.

Poté, co Ellen Whiteová řekla, že někteří si sami vybírají, co je její lidský úsudek a co je slovo Boží, uzavírá svou výpověď touto zásadní větou. „Ti, kdo činí tyto rozdíly, neuvádějí ve svém životě radu Boží do praxe.“ Nezapomínejte, že to právě činí ti, kdo uznávají, že svědectví jsou od Boha. „Ano, Ellen Whiteová je inspirovaným poslem od Boha. Věřím v inspiraci Ellen Whiteové.“ Ale když dojde na některé specifické tvrzení Ellen Whiteové, mnoho lidí říká: „No, to byl jen její názor. To byla její vlastní myšlenka.“ Ellen Whiteová tvrdí, že takový postoj zanechává radu Boží bez účinku. Vzpomínáte si, že také řekla, že posledním podvodem satana bude učinit tato poselství, která skrze ni byla dána, neužitečnými? (1 SM 48) Všimněte si prosím toho, že neříká, že budou poselství popřena, ale že půjde o to, aby z nich nevzešel žádný užitek. Možná největší nebezpečí, kterému čelíme, nepřichází od těch, kdo popírají inspiraci Ducha prorockého, ale od těch, kdo vyznávají, že v inspiraci Ellen Whiteové věří. Když dojde na určité body, velmi silně se snaží prohlásit, že tyto body byly pouze jejím úsudkem a názorem. To je satanův poslední podvod – připsat části svědectví názoru Ellen Whiteové a přijmout pouze ty části, které ladí s našimi názory, a tak učinit Boží svědectví neužitečným.

Ellen Whiteová opět varuje. „Neberte svým kritizováním svědectvím veškerou jejich sílu, veškerou jejich podstatu a moc. Nedomnívejte se, že díky tvrzení, že Bůh vám dal schopnost rozlišovat, co je světlo z nebe a co je výraz pouhé lidské moudrosti, je můžete rozpitvat tak, aby vyhovovaly vašim vlastním názorům. Pokud svědectví nemluví podle Slova Božího, odmítněte je. Kristus a kníže pekla nemohou být jednotní.“ (51 691) Neodvažujeme se činit rozdíly mezi poselstvími z nebe a mezi jejími vlastními názory. Ale pokud jsou její myšlenky do těchto spisů přimíchány, pokud ve skutečnosti prezentuje svoje vlastní myšlenky jako slovo Boží, potom pro nás zůstává její rada jasná. Máme odmítnout svědectví, a to ne pouze ty části, o kterých se domníváme, že jsou jejími názory, ale svědectví jako celek, protože Kristus a satan nemohou být jednotní.

Jako posel mluvící jménem Boha si prorok nárokuje vyšší autoritu, než jakou má vykladač, který se pokouší porozumět slovu Božímu. Prorok tvrdí, že má přímé zjevení od Boha, přímou komunikaci od Boha v tom, co se týče Boží vůle pro naše životy. A tak se tedy musíme rozhodnout, zda spisy proroka pocházejí od Boha, nebo od satana. Nemůžeme připisovat část spisů Bohu a část spisů lidskému názoru. „Ve svědectvích zaslaných ................ jsem ti předala světlo, které mi Bůh dal. V žádném případě jsem ti nepodala svůj vlastní úsudek anebo názor. Z toho, co mi bylo ukázáno, mám dost co psát, aniž bych se musela uchýlit ke svým vlastním názorům.“ Prosím povšimněte si následujícího: „V žádném případě jsem nepodala svůj vlastní úsudek anebo názor.“ (Svědectví do církve v Battle Creeku, 1882, str. 58, Důraz) „Dovolte mi vyjádřit to, co mám na mysli, ale ne své mínění, ale slovo Boží.“ (CW 112)

To znamená, že součástí prorokovy zodpovědnosti je nemluvit, pokud nemluvil Bůh. V jednom případě Ellen Whiteová řekla: „ Nemám žádné světlo v otázce kdo bude tvořit 144.000.. Prosím řekněte mým bratřím, že nemám nic, co by mi bylo ukázáno s ohledem na okolnosti týkající se toho, co psali, a já jim mohu uvést pouze to, co mi bylo ukázáno.“ (Citace v dopise C. C. Crislera E. E. Androssovi, 8. prosince, 1914) To je ta nejvyšší zodpovědnost proroka. Prorok nemůže podávat svůj vlastní názor. Prorok nemůže navrhovat, co si myslí, že je pravda, protože jeho posluchači by předpokládali, že jeho názor je v této věci slovem Božím. Takže pokud nemluvil Bůh, prorok nesmí mluvit.

V dopise adresovaném člověku, který žádá vedení, řekla: „Nemám svolení k tomu, abych psala našim bratřím o věcech týkajících se tvého budoucího díla... Nedostala jsem žádný pokyn týkající se místa, kde by ses měl usadit... Pokud mi Bůh dá konkrétní pokyn, který se týká tebe, předám ti ho; ale já na sebe nemůžu vzít zodpovědnost, kterou mi Bůh nedává.“ (Dopis 96, 1909) Když Bůh nemluvil, musela znovu zůstat mlčky. Mohla mluvit pouze tehdy, když promluvil Bůh. Jestliže prorok mluví s prorockou autoritou ve chvíli, kdy Bůh nemluvil, pak musí být tento prorok odmítnut jako falešný prorok. „Dnes ráno jsem navštívila shromáždění, kde bylo svoláno dohromady pár vybraných, aby posoudili některé otázky, které jim byly předloženy v dopise, který v těchto věcech žádal úvahu a radu. K některým věcem jsem mohla hovořit, protože v nejrůznějších dobách a na nejrůznějších místech mi byly mnohé věci ukázány... Protože mí bratři četli vybrané oddíly z dopisů, věděla jsem, co jim mám říci; protože tato věc mi byly ukazována stále znovu... Necítila jsem, že mám svolení o té věci psát až doteď.“ (Jižní dílo – str. 97, 98) Všimněte si jejích slov: „O některých záležitostech jsem mohla mluvit.“ Mohla mluvit, pouze když mluvil Bůh.

Podstatou této diskuse je, že nemůžeme něco vytrhnout a vybrat si jen to, o čem si myslíme, že je z jejích spisů inspirováno, a zbytek nechat být. Na Ellen Whiteovou se vztahuje stejný princip, jako se vztahuje na pisatele Bible. Pokud byli Jan a Pavel inspirováni, potom byly jejich spisy inspirovány zcela a přinesly nám poselství přímo od Boha. Neexistují stupně ať už inspirace anebo zjevení. Pokud byla Ellen G. Whiteová inspirována, potom jsou její spisy zcela inspirovány a její poselství pocházejí přímo od Boha.

Existuje ještě jedna věc, kterou se musíme zabývat. Pokud by Ellen Whiteová řadila své vlastní poselství mezi poselství Boží a mátla tím Boží lid, kdy že tedy mluví Bůh a kdy ne, potom hnutí, které vedla – Církev adventistů sedmého dne – by bylo  také podezřelé, a to kvůli jejímu obrovskému vlivu na celé toto hnutí. Toto hnutí by v tom případě vůbec nemohlo být církví ostatku.

Ve světle jejích dramatických prohlášení je nemožné ji přijmout jako dobrou ženu a současně věřit tomu, že určité věci, které napsala, jsou v protikladu k učení Bible. Nedávno jsem narazil na názor, že Ellen Whiteová mohla být prorokyní a současně být v omylu v doktrinálních věcech s jistým dopadem. Jak bychom si tedy potom učinili úsudek, co je omyl a co je pravda?

Pokud jsme to my, kdo určujeme, že Ellen Whiteová nebo nějaká jiná osoba nárokující si dar proroctví vyučuje omyl v nějakém důležitém biblickém učení, potom se musíme řídit biblickou radou, že v tomto poslu není světlo. Ellen Whiteová musí na základě své shody s Písmem stát, anebo padnout, což znamená úplný soulad s předchozími zjeveními. Pokud je v omylu v jednom biblickém učení, potom je nebezpečné ji následovat v jakémkoliv jiném učení. Pokud její poselství nejsou od Boha, potom musíme odmítnout její dílo a je nezbytně nutné, abychom znovu přehodnotili hnutí, ve kterém měla tak význačnou úlohu ve vedení.

Ale pokud její poselství pocházejí od Boha, pak je extrémně nebezpečné její dílo odmítnout. „Nestává se někým, kdo tu a tam upustí slovo pochyb, které má účinkovat jako jed v myslích jiných lidí, aby zatřáslo jejich důvěrou v poselství, která dal Bůh, která pomohla položit základy tohoto díla a která o něj pečují až do dnešního dne v pokáráních, varováních, opravách a povzbuzeních. Všem, kdo stojí poselstvím v cestě, bych řekla, že Bůh dal poselství Svému lidu a Jeho hlas bude slyšet, ať už ho slyšíte, nebo se zdržujete. Váš odpor mi nezabránil; vy ale musíte složit účet Bohu nebes, který poslal tato varování a pokyny, aby zachoval Svůj lid na správné cestě. Vy se budete muset zodpovídat Jemu za svou zaslepenost, za to, že jste byli kamenem úrazu na cestě hříšníků.“ (1 SM 43). „Viděla jsem stav těch, kdo stojí na přítomné pravdě, ale nedbají na vidění - na způsob, který si Bůh zvolil, aby v některých případech poučil ty, kdo pochybili v biblické pravdě. Viděla jsem, že tím, že útočí na vidění, neútočí na červa – na slabý nástroj, skrze který promluvil Bůh – ale proti Duchu svatému. Viděla jsem, že je to jen malá věc mluvit proti nástroji, ale že je nebezpečné nedbat na slova Boží. Viděla jsem, že když se nacházejí v omylu a Bůh se rozhodne, že jim ve vidění jejich chyby ukáže, a oni na naučení Boží skrze vidění nebudou dbát, že budou ponecháni své vlastní cestě a že poběží cestou omylu a budou si myslet, že mají pravdu, dokud to nezjistí až příliš pozdě.“ (1 SM 40)

Pokud Bůh hovoří a my Boží slova přehlížíme, nepřehlížíme ve skutečnosti proroka, ale odmítáme Boha. „Jakou náhradní moc má Bůh, aby se s ní dostal k těm, kteří zavrhli Jeho varování a pokárání a připsali svědectví Ducha Božího nikterak vyššímu zdroji, než je lidská moudrost? Co budete moci při Soudu vy, kdo jste toto udělali, nabídnout Bohu jako omluvu, že jste se odvrátili od důkazů, které vám dal, že to je dílo Boží?“ (TM 466)

Věřím, že musíme brát výzvy Ellen Whiteové vážně. Pokud její poselství nepocházejí od Boha, pak musíme odmítnout její tvrzení, že je posel Boží. Ale pokud její poselství od Boha pocházejí, pak musíme naslouchat velmi, velmi pečlivě tomu, co Bůh říká, protože odmítnout její poselství znamená odmítnout poselství Boží.

Co znamená menší světlo?

Pokud věříme, že tyto spisy byly inspirovány Bohem, jaký je jejich vztah k Bibli? Nesmíme zapomenout, že řekla, že její poselství dal Bůh proto, že Boží lid nebyl věrným studentem Bible, a tak Bůh poslal tato poselství, aby ho přivedl nazpět k Bibli. (5T 665) A tak její úlohou není být jinou Biblí nebo být součástí kánonu. Její úlohou je přivést nás k Bibli, abychom mohli lépe pochopit poselství, která jsou v Písmu obsažena. Své dílo charakterizovala jako menší světlo, které vede lidi k většímu světlu – k Bibli. (CM 125) Její úlohou je napřímit pozornost k Bibli, pomoci nám Bibli porozumět a používat biblické principy v našich životech.

Je naprosto zásadní přesně porozumět tomu, co má na mysli, když používá pojem menší světlo, aby vysvětlila svůj vztah k Bibli. „Psaná svědectví nejsou k tomu, aby dala nové světlo, ale aby jasně srdci vštípila pravdy inspirace již zjevené. Lidské povinnosti k Bohu a k bližnímu jsou jasně daná v Božím slovu, a přece jen pár z vás je poslušných světlu, které bylo dáno. Nepřicházím s dodatečnou pravdou; ale Bůh velké pravdy, které již dal, skrze svědectví zjednodušuje a Svým vlastním způsobem je přivádí před lidi, aby probudil jejich mysl a aby na ni skrze svědectví zapůsobil, aby nikdo nebyl ponechán bez výmluvy.“ (5T 665) Chápe svou úlohu tak, že mnohem jasněji odkrývá pravdy již v Bibli obsažené a zjednodušuje velké pravdy již dané. Jejím záměrem je vést k Bibli jako k základu veškeré pravdy.

Ale také říká: „V dávných dobách Bůh mluvil k lidem ústy proroků a apoštolů. V těchto dnech k nim hovoří skrze svědectví Svého Ducha.  Nikdy nebyla doba, kdy by Bůh instruoval Svůj lid mnohem naléhavěji, než ho vyučuje nyní, s ohledem na Jeho vůli a směr, kterým by rád, aby Jeho lid šel.“ (5T 661) A tak menší světlo neznamená méně důležité světlo. Když Bůh dnes mluví skrze proroka, není méně vážný. To znamená, že musíme menší světlo a větší světlo pečlivě definovat, abychom porozuměli tomu, co ta slova znamenají a co neznamenají.

Menší světlo neznamená, že Bůh je méně vážný v komunikaci se Svým lidem. Menší světlo neznamená, že Bůh mluví méně zřetelně. Menší světlo není tlumené světlo nebo nespolehlivé světlo nebo nedůležité světlo nebo nevěrohodné světlo. Menší světlo neodkazuje na nižší kvalitu inspirace. Poselství, která přišla skrze Ellen Whiteovou, byla právě tak slovem Božím jako poselství, která přišla skrze Izaiáše nebo Ezechiela, ale účel Ellen Whiteové je jiný.

Záměrem Bible je zjevit člověku plán spasení. Bůh se pokouší zjevit Sám Sebe lidstvu a pokouší se zjevit cestu spasení, která je Božím plánem obnovy. Smyslem Ellen Whiteové je zjevit plán spasení, který již v Bibli je, mnohem jasněji. Nedává nám nový plán spasení. Nezamýšlí ukázat nám jinou cestu do nebe. Boží plán je v Písmu nastíněn pro všechny lidi ve všech dobách. Ellen Whiteová jednoduše zjevuje mnohem jasněji ty části Písma, které se týkají naší doby a našich potřeb. Její světlo je tudíž menším v tom, že svítí zpět na větší světlo.

Jedna z nejužitečnějších ilustrací, které jsem našel, pochází z pera Uriáše Smithe, dlouholetého vůdce názorů adventistů sedmého dne.

„Představte si, že se chystáme vyrazit na plavbu. Majitel lodě nám dá knihu s pokyny a řekne nám, že kniha obsahuje dostatek instrukcí k naší plavbě a že když se jimi budeme řídit, dorazíme bezpečně do našeho přístavu určení. Když vyrazíme, otevřeme svou knihu, abychom se seznámili s jejím obsahem. Zjistíme, že její autor stanovuje všeobecné zásady, které nás mají na naší plavbě vést, a co možná nejpraktičtěji nás instruuje pro případ všech možných eventualit, které mohou nastat, a to až do konce plavby; ale také nám říká, že ta pozdější část cesty bude zvláště nebezpečná; že obrysy pobřeží se neustále mění z důvodu plovoucího písku a bouří; ´ale pro tuto část cesty,´říká, ´jsem vám zajistil lodivoda, který se s vámi setká a který vám dá takové pokyny, které budou nastalé okolnosti a nebezpečí vyžadovat; a jemu musíte věnovat pozornost.´ S těmito pokyny dojedeme  do onoho nebezpečného okamžiku a podle slibu se objeví lodivod. Ale když začne nabízet své služby, někteří z posádky se postaví proti němu. ´My máme původní knihu pokynů,´ říkají, ´a to nám stačí. Na tom si stojíme, a jenom na tom; nic od vás nechceme.´ Kdo nyní dbá původní knihy pokynů? Ti, kdo odmítli lodivoda, nebo ti, kdo ho přijímají tak, jak je instruuje kniha? Posuďte sami... Co my tvrdíme, je naprosto jasné: Že dary Ducha dostal náš lodivod pro dobu nebezpečných časů a kdekoliv a v komkoliv nalezneme jejich pravou manifestaci, jsme zavázáni to respektovat a ani nemůžeme jednat jinak, aniž bychom tím odmítli slovo Boží, které nás směruje právě k tomu, abychom je přijali. Kdo nyní trvá na Bibli a pouze na ní?“ Je to ten, kdo „přijme lodivoda podle jejích pokynů. My pak neodkládáme Bibli, ale posloucháme ji tím, že souhlasíme s viděními; zatímco bychom ji odmítli a neuposlechli, kdybychom odmítli přijmout opatření, která činí pro naši útěchu,  osvětu a dokonalost.“ (Uriah Smith, „Odkládáme Bibli tím, že schvalujeme vidění?“ The Review and Herald, 13. ledna 1863)

Možná je tohle dobrý způsob jak porozumět rozdílu mezi menším světlem a větším světlem. Slovo menší se nevztahuje k autoritě, protože autorita knihy, která popisuje zaoceánskou plavbu a autoritu lodivoda, pocházejí ze stejného zdroje. Slovo menší odkazuje na úlohu, protože lodivod přichází na palubu později, na konci cesty, aby dal Božímu lidu konkrétní návod.

Užitečným způsobem vysvětluje menší světlo Roy Graham. „Měsíc je v Písmu nazván ´menším světlem´. Víme, že svítí ´půjčeným světlem´ od Slunce. Ale to nečiní měsíc méně ´autoritativním´. Má svou sféru a svou určenou úlohu v Božím stvoření. Takže když Ellen Whiteová tento pojem používá, není pouze skromná anebo pokorná; neříká, že je prorokem druhé třídy; neříká, že její poselství jsou méně důležitá nebo méně naléhavá než poselství biblických proroků. Spíše zdůrazňuje význam své úlohy a svých poselství. Dílo žádného proroka nemůže být porovnáváno s načítajícím se světlem, které září po staletí od mnoha proroků, jejichž díla se nacházejí ve svatých Písmech. Ale zdroj její služby je stejný jako jejich zdroj, a i když bylo její dílo určeno zejména pro Církev adventistů sedmého  dne, nesnižuje to žádným způsobem důležitost její úlohy tomuto lidu... Ona je jen jedna a kanonických proroků je hodně. Ale jak ona, tak oni byli pověřeni Duchem svatým, aby pro Boží lid vykonali konkrétní úkoly. Je důležité rozpoznat osobitou úlohu obou.“ (Roy F. Graham, „Jak souvisí dar proroctví s Božím Slovem.“ Adventist Review, 14. října 1982, str. 16, 18)

Názornost světla. Věřím, že nám pomohl porozumět menšímu světlu zvláště touto větou. „Dílo kteréhokoliv proroka nemůžeme porovnávat s celkovým světlem, které od mnohých proroků září po celá staletí.“ Může být, že nějaký prorok jako jedno světlo je menším světlem, které ukazuje na větší světlo proroků, kteří ho předcházeli? Pokud je zdroj služby všech proroků stejný, pak je stejná autorita všech proroků a slovo menší se nemůže vztahovat k autoritě. Větší se vztahuje na souhrnný účinek Písma, totiž na propojení mnoha proroků, kteří píší pod inspirací. Když to porovnáme s mnoha proroky, kteří jsou v Písmu, je Ellen Whiteová jediným prorokem, který psal v blízkosti doby konce. Menší světlo znamená menší ve vztahu k většímu souhrnnému světlu mnoha proroků, které svítí skrze knihy Bible. A tak menší světlo se nevztahuje na autoritu nebo na kvalitu inspirace, ale na úlohu a účel spisů Ellen Whiteové.

Vždycky jsme vyučovali, že Ellen Whiteová musí být prověřována Biblí, ale co to znamená?

Když psal své dopisy Pavel, jak si mohli být křesťané jeho doby jisti tím, že jeho dopisy jsou od Boha? Pavel doporučil některým křesťanům, kteří studovali Písma, aby se podívali, jestli učí pravdu. Co studovali, když prověřovali jeho poselství? Zjevně Starý zákon, který byl jejich Písmem. Pavlovy dopisy budou přijaty, pokud budou v souladu se Starým zákonem. A teď si musíme připomenout, že Pavel přinesl nějaké nové pokyny, které se zdály být v rozporu s běžně přijímanou vírou. Ale rozhodující otázkou bylo: Odporuje to tomu, co učí Starý zákon? Dokud Pavel neprotiřečil Písmu, mohl udávat nový směr. A tak vidíme, že Pavlovy spisy byly prověřovány předchozím zjevením. A nyní co se stalo poté, když Pavlovy spisy prošly zkouškou a byly přijaty? Staly se součástí normy, aby se jí prověřovaly budoucí lidé, kteří si nárokují mít dar proroctví. Pavlovy spisy, spolu s dalšími spisy Nového zákona, se nyní používají k tomu, aby se skrze ně prověřil kdokoliv, kdo tvrdí, že má dar proroctví.

Nebyla by také pravda, že Jeremiášovo poselství nebo Izaiášovo poselství nebo Ezechielovo poselství by muselo být prověřeno spisy Mojžíšovými? Kdyby prošly zkouškou, staly by se pak součástí Písma, které by prověřovalo pozdější spisy. Mohlo to být tak, že Izaiáš a Jeremiáš a Ezechiel byli menší světla, každý jednotlivě, která ukazovala zpět na větší světlo, které bylo dáno skrze Mojžíše? Když jednotliví proroci mluvili a psali, nebyli ve všech dobách prubováni předchozím zjevením? Ale když poté, co prošli zkouškou, byli přijati, nesloužili lidu Božímu jako autorita? A když spisy Ellen Whiteové projdou zkouškou, neslouží stejným způsobem? Když ona projde zkouškou, pak je pravým prorokem a stává se stejně tak autoritativní jako kterýkoliv jiný biblický prorok.

Někteří ihned namítnou, že se z ní tímto způsobem dělá součást kánonu. Ne, kánon je uzavřený a netoužíme po tom ke kánonu ji přidávat, ale znamená tohle, že má menší autoritu než kanoničtí proroci? A co Nátan a Eliáš a Elíša a Jan Křtitel? Nebyli součástí kánonu, ale byli autoritativní? Autorita prorockého poselství záleží na zjevení a inspiraci, ne na kanonicitě. Poselství těchto proroků přišla přímo od Boha a byla autoritativní, a přece se nikdy nestali součástí kánonu. Velmi důležitým principem je zde to, že spis je kanonizován, protože je autoritativní; a není autoritativní, protože je kanonizován. Autorita prorockého spisu předchází kanonizaci tohoto spisu. A otázka, která nás opravdu zajímá, není, zda je Ellen Whiteová kanonická, ale zda je autoritativní? Co je rozhodující, je otázka autority.

Jsem si jistý, že otázky rané církve týkající se Pavla byly stejnými otázkami, které měli průkopníci adventistů sedmého dne v případě Ellen Whiteové. Raná církev se jistě ptala: „Pokud plnost zjevení přišla v Ježíši Kristu, nač potřebujeme poslouchat toho člověka Pavla? Ježíš Kristus je větším světlem. Je nejvyšším světlem. Kdo je tenhle Pavel?“ A nyní si poslechněte naše otázky. „Větší světlo přišlo v Písmu. Proč bychom měli tak pečlivě naslouchat Ellen Whiteové? Proč bychom ji měli brát vážně, když plnost zjevení přišla v Písmu?“ Možná nejenom otázky, ale i odpovědi budou podobné.

Tento postoj nepopírá zásadu Sola Scriptura (jedině Písmo), protože Písmo samo ukazuje na pokračování proroctví v církvi. Písmo říká, že budeme mít další poselství pocházející od Boha stejným způsobem, jakým přišla poselství skrze biblické proroky.

Jak bychom potom měli přistupovat k našemu studiu Bible a Ducha prorockého? Bible musí v našem studiu zůstat na prvním místě. Když studujeme jakékoliv téma, musíme jít nejprve k Bibli, abychom porozuměli Boží vůli. Potom jdeme k Ellen Whiteové, abychom pochopili Boží vůli v tématu, které studujeme. Pouze poté, co jsme uskutečnili toto studium Božích poselství, si můžeme utvořit svůj názor a svůj vlastní výklad toho, co Bůh říká. Neodvažujeme se klást naše názory před Bibli nebo před poselství Ellen Whiteové. Bible musí být první jako zdroj a základ našeho poselství. Spisy Ellen Whiteové přicházejí až potom, aby osvětlily a toto poselství rozšířily, a jedině potom si můžeme udělat úsudek o učení, o Boží vůli a o naší zodpovědnosti.

Někdy se tvrdí, že sama Ellen Whiteová řekla, že její spisy nejsou nezbytné pro naše spasení. Smysl těchto slov může objasnit tento výrok. „Kdyby člověk zachoval zákon Boží, jak byl dán Adamovi po jeho pádu, jak byl uchován Noem a dodržován Abrahamem, nevznikla by nutnost nařízení obřízky. A kdyby potomci Abrahamovi dodržovali smlouvu, jejímž znamením byla obřízka, nikdy by nebyli svedeni k modloslužbě a ani by pro ně nebylo nutné trpět životem otroctví v Egyptě; měli by zákon Boží v mysli, a tak by neexistovala nutnost, aby byl vyhlášen ze Sínaje nebo vyryt na kamenné desky. A kdyby lidé zásady desatera přikázání dodržovali, nebylo by třeba dodatečných příkazů, které dostal Mojžíš.“ (PP 364) To, co zde říká, znamená, že Bůh dává poselství podle potřeby lidí. Pokud by člověk byl poslušný Božímu zákonu v jeho nepsané formě, nikdy bychom neměli tolik konkrétních nařízení, která dal Mojžíš. Každé z těchto poselství bylo dáno kvůli potřebě, protože Boží lid potřeboval dodatečnou informaci. Znamená to, že desatero přikázání nebylo důležité? Nebo to znamená, že dodatečné informace, které dal Mojžíš lidu Izraele, byly nedůležité, protože nemusely být dány?
Je bezpečné říci, že poselství Izaiáše a Jeremiáše přišla do Izraele kvůli jeho nevěrnosti v uposlechnutí Boží vůle tak, jak byla vyjádřena skrze Mojžíšovy spisy. Jejich poselství neměla být dána, ale kvůli nevěrnosti Izraele je máme. Znamená to, že jsou méně důležitá? Nejsou mimořádně důležitá pro Boží lid, aby je studoval a řídil se jimi? Právě tak by nebyly dány spisy Ellen Whiteové, kdyby Boží lid byl věrný poselstvím obsaženým v Bibli. Bůh by nepotřeboval posílat další poselství. Ale protože Boží lid neporozuměl a poselství Písma a neposlouchal ho, byla poslána poselství Ellen Whiteové. Činí je to tak méně důležitými? Nebo mají menší autoritu? Když Bůh mluví, mluví se záměrem. A kdykoliv mluví, musíme naslouchat stejně tak, jako bylo důležité pro Izrael, aby naslouchal Izaiášovi nebo Jeremiášovi, kteří mluvili jménem Boha. Musíme být ostražití na Boží slovo a být ochotni ho poslechnout, kdekoliv ho najdeme.

Má Ellen Whiteová doktrinální autoritu?

Je pravda, že Ellen Whiteová je autoritativní na náboženské a na poradenské úrovni, ale není autoritou na úrovni doktrinální? Musíme oživit to, co víme o raných adventistických dějinách. „Když ve svém studiu přišli do bodu, kdy řekli: „Nemůžeme už udělat nic víc,“ sestoupil na mě Duch Boží, byla jsem vytržena do vidění a bylo mi dáno jasné vysvětlení těch pasáží, které jsme studovali, s pokynem, jak máme pracovat a efektivně učit. Toto světlo bylo dáno, aby nám pomohlo porozumět Písmu ve vztahu ke Kristu, Jeho poslání a Jeho kněžství. Byla mi ukázána nitka pravdy, která se táhne od té doby až do doby, kdy vstoupíme do města Božího, a já jsem ty pokyny, které mi dal Bůh, předala ostatním.“ (1 SM 206, 207) Když byli bratři ve svém studiu ve slepé uličce, protože měli protichůdné názory, Duch Boží vzal Ellen Whiteovou do vidění a vysvětlil jí biblické pasáže týkající se Krista, Jeho poslání a Jeho kněžství. To byl jistě doktrinální materiál a bylo to velmi autoritativní, když se vrátila z vidění a řekla bratřím, co jí řekl Bůh. Když její poselství přišlo skrze vidění, museli se zjevně někteří muži vzdát svého názoru na pravdu. Zdá se, že jednou z úloh prorockého daru je určit, které biblické výklady jsou správné a které ne.

„Bůh mi ve vidění před více než rokem ukázal, že bratr Crosier má pravé světlo ve věci očištění svatyně atd. a že je Jeho vůlí, aby bratr Crosier svůj pohled sepsal tak, jak nám ho podal v Day-Star Extra 7. února 1846. Cítím se být plně zplnomocněna Bohem, abych doporučila tento extra výtisk každému svatému.“ (Slovo k malému stádci, str. 12) Tady se rozhodně zabýváme doktrinálním materiálem. „V této době, pár dní před novým časem stanoveným v r. 1845, byla Ellen se skupinou v Carveru, v Massachusetts, kde ve vidění viděla, že budeme zklamáni a že svatí budou muset projít ´dobou Jakobova soužení,´ což byla budoucnost. Její pohled na Jákobovo soužení byl pro nás zcela nový, stejně tak jako pro ni.“ (Tamtéž, str. 22) Doba Jákobova soužení má jistě dopad na učení.

„Úpěnlivě prosím, abych nemusela oznamovat, ... co jsem viděla ve vidění, které se vztahuje k těmto věcem, o kterých jsi psal. Plně s tebou souhlasím, že budou dvě doslovná vzkříšení, oddělená od sebe 1000 lety. Také s tebou souhlasím, že nové nebe a nová země se neobjeví, dokud nespravedliví mrtví na konci tisíciletí nevstanou a nebudou zničeni... Myslíš si, že ti, kdo uctívají před nohama svatých (Zj 3:9), budou nakonec spaseni. Tady s tebou musím nesouhlasit; protože Bůh mi ukázal, že tato třída jsou lidé hlásící se k adventismu... V ´hodině zkoušky´...budou vědět, že jsou navždy ztracení; budou zaplaveni utrpením ducha a budou se klanět před nohama svatých. Také si myslíš, že Michael povstal a na jaře 1844 se započala doba soužení. Pán mi ukázal ... že ... Michael povstane (Da 12,1) až v budoucnosti, aby vysvobodil Svůj lid. (Slovo k malému stádci, str. 11, 12) Zde Ellen Whiteová mluví autoritativně v otázkách, které jsou jasně doktrinální.

A nyní přezkoumejme příběh jedné z raných konferencí. „Naše první konference byla ve Volney ve stodole br. Arnolda. Přítomno tam bylo asi 35 osob, byli to všichni, kdo se v této části státu mohli shromáždit. Stěží se mezi sebou shodli dva lidé. Každý kladl důraz na svá stanoviska a prohlašoval, že jsou podle Bible... Br. Arnold tvrdil, že těch 1000 let ve 20. kapitole Zjevení bylo v minulosti a že těch 144.000 byli ti, kdo povstali při Kristově vzkříšení...  A když jsme před sebou měli symbol našeho umírajícího Pána a chystali jsme se, abychom si připomněli Jeho utrpení, br. Arnold povstal a řekl, že nemá žádnou víru v to, co se chystáme dělat, a že svátost se má jako pokračování pesachu dodržovat pouze jednou ročně. Tyto zvláštní rozdíly v názoru na mě navalily těžkou tíhu, zvláště když br. Arnold mluvil o tom, že 1000 let bylo v minulosti. Věděla jsem, že se mýlí, a na mého ducha dotíral veliký zármutek... Spočinulo na mně světlo Nebes. Brzy jsem byla ztracená pro pozemské myšlenky. Můj anděl-průvodce mi ukázal některé z omylů přítomných osob a také pravdu v protikladu k jejich omylům. Ukázal mi, že tyto rozporné pohledy, o kterých tvrdili, že jsou podle Bible, byly pouhým jejich názorem na Bibli a že se musejí svých omylů vzdát a že se sjednotí na trojandělském poselství. Naše setkání skončilo vítězně. Pravda získala vítězství.“ (2 SG 97-99) Ellen Whiteová dostala konkrétní informace o doktrinálních omylech lidí na tomto setkání a také pravdu v protikladu k těmto omylům. Bylo jí řečeno Bohem, co je co. Společně shromáždění bratři přijali poselství od Boha týkající se doktrinálních záležitostí a někteří se museli vzdát svých mylných pozic.

„V té době na nás doléhaly jeden omyl za druhým; duchovní a lékaři přinášeli nové nauky. S mnoha modlitbami jsme hledali v Písmu a Duch svatý do našich myslí přinášel pravdu. Někdy jsme hledání v Písmu a vážným žádostem k Bohu o vedení věnovali celé noci. Za tímto účelem se shromažďovali oddaní muži a ženy. Sestupovala na mě moc Boží a já jsem byla schopna definovat, co je pravda a co je omyl. Když byly tímto způsobem stanoveny naše body víry, stanuly naše nohy na pevném základu. Přijali jsme pravdu bod po bodu z důkazu Ducha svatého. Byla jsem vytržena do vidění a byla mi podána vysvětlení. Byla mi ukázána zobrazení nebeských věcí a svatyně, takže jsme byli přivedeni tam, kde na nás světlo zářilo jasnými, výraznými paprsky.“ (GW 302) Ještě jednou Ellen Whiteová prostřednictvím poselství, která jí byla dána ve vidění, přesně vymezila pravdu a omyl v bodech učení.

„Základy naší víry ... byly položeny na počátku našeho díla skrze modlitební studium Slova a skrze zjevení.“ (GW 307) Všimněte si těchto dvou slovních spojení: „skrze modlitební studium Slova a skrze zjevení.“ Základy naší víry pomohl položit Boží Duch, který hovořil skrze Svého posla. „V srdci byly chovány vážné omyly v učení a v praxi ... Bůh mi tyto omyly zjevil ve vidění a poslal mě za Svými chybujícími dětmi, abych jim to oznámila“ (5T 655, 656) Zde je jasný důkaz, že své spisy chápala tak, že mají plnou autoritu v doktrinální oblasti.

„Bůh mi dal mnoho světla, které chci, aby ho lidé měli; protože to jsou pokyny, které mi Bůh dal pro Svůj lid. Je to světlo, které by měli mít, naučení za naučením, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud. To má nyní přijít před lidi, protože bylo dáno k tomu, aby opravilo klamné omyly a aby stanovilo, co je pravda. Bůh zjevil mnohé věci, které ukazují na pravdu, a říká tak: Tohle je ta cesta, choďme po ní.“ (Dopis 127, 1910) „Byla jsem Pánem posílána z místa na místa, abych pokárala ty, kdo zastávali tato falešná učení.“ (Ev 610)

Věc, kterou je třeba rozhodnout, není to, zda mluvila ve věcech doktrinálních, nebo ve věcech pastorálních, ale zda vůbec mluvila jménem Boha. Pokud mluvila jménem Boha, pak Bůh bude mluvit pastýřsky, bude radit, bude směrovat, bude povzbuzovat a bude mluvit doktrinálně. Je zcela nevhodné činit rozdíl mezi doktrinální a pastorální autoritou.
Musíme si být jisti, že chápeme plný dosah její inspirace a co to pro nás znamená. „V mých knihách (PP, GC, DA) je uvedena pravda, opevněná slovy ´Tak praví Bůh.´ Duch svatý zapisuje tyto pravdy do mého srdce a na mou mysl tak nesmazatelně, jako byl zákon zapsán prstem Božím na kamenné desky.“ (3 M 122) Říká také: „To, co jsem napsala, je přímý řetěz pravdy, bez jediné kacířské věty.“ (3 SM 52)

Říká: „Všichni, kdo věří, že skrze sestru Whiteovou mluví Bůh a dává jí poselství, budou v bezpečí před mnohými svody, které v těchto posledních dnech přijdou.“ (3 SM 84) Jaké nádherné zaslíbení. Její poselství mohou být obrovským požehnáním, pokud je přijmeme a nebudeme se pokoušet se uhnout jejich plnému dopadu na náš život. Bůh se rozhodl v těchto závěrečných dnech lidské historie mluvit ke Svému lidu jasně a autoritativně. Chvalme Jeho jméno!

Dennis Priebe

www.dennispriebe.com/new/node/14


Další články

Mýlila se E.G.Whiteová v proroctvích?

Zde jsou uvedeny některé z předpovědí, které jsou kritiky uváděny jako mylné. Posuďte sami jejich souvislosti.2) Sestra Whiteová bude živa, když se Ježíš vrátí Následující citáty Ellen Whiteové byly na internetu některými ...

Role E.G.W v Církvi adventistů sedmého dne

Od začátku své existence přijímala Církev adventistů sedmého dne biblické učení o duchovních darech. Zázraky uzdravení nebo pomazání olejem byly v církvi přítomny od jejího počátku. Dar učení a vedení nebyl ...

Když měla vizi, tak nedýchala

Jedním z jevů spojených s vizí E.G.Whiteové, s kterým mají kritici Hodder a Couperus zvláštní potíže je svědectví mnoha svědků, že nedýchala, když měla vidění (44). John Loughboroug, který říká, že ...

Dělala Ellen Whiteová chyby?

Někteří ctitelé Ellen Whiteové (dále EGW) nemoudře prohlašují, že není možné, aby udělala chybu. Když se pak přeci jen chyba najde, jsou nuceni z toho vyvodit důsledky a to není dobré ...

Ellen Whiteová nebyla obětí epilepsie - svědectví neurologa

Donald I. Peterson, MD© Copyright 1988Pacific Press Publishing AssociationBoise, IdahoAll Rights ReservedISBN 0-8163-0795-4OBSAH: O autoroviO knize1. Žádná nová obviněníE.Whiteová a zranění její hlavyobviněnížádná nová obvinění z epilepsie2. Nemoci E.G.Whiteovézdroj informacíobvinění ze ...

Otazky.EllenWhiteova.cz Jak byla Ellen Whiteová inspirována?