Ellen Whiteová nebyla obětí epilepsie - svědectví neurologa

Donald I. Peterson, MD

© Copyright 1988
Pacific Press Publishing Association
Boise, Idaho
All Rights Reserved
ISBN 0-8163-0795-4

OBSAH:

O autorovi

O knize

1. Žádná nová obvinění
E.Whiteová a zranění její hlavy
obvinění
žádná nová obvinění z epilepsie

2. Nemoci E.G.Whiteové
zdroj informací
obvinění ze zranění mozku
co měla koma nebo omámení?
rozdíl mezi omámením a kómatem
nemoci Ellen Whiteové
krvácení v krku během bezvědomí

3. Ellen Whiteová a Komplexní parciální záchvaty
co jsou záchvaty?
formy epilepsie
Komplexní parciální záchvaty
intelektuální genialita zapříčiněná epilepsií
vize Ellen Whiteové versus Komplexní parciální záchvaty
stereotypní symptomy variet content?
Automatismus jako odpověď na okolí
Pachy během Komplexních záchvatu
Ellen Whiteová a hypergrafie
Perseverace
Oči Ellen Whiteové během vize
Dýchala  Ellen Whiteová když měla vizi?
Dlouhé období Apnoe (zástava dechu)je v rozporu s Komplexními  parciálními záchvaty

Shrnutí a závěry

Reference


O AUTOROVI

Donald I.Peterson je Profesorem Neurolie na universitě v Loma Lindě a vedoucím neurologie v nemocnici Riverside v Kalifornii. Sloužil jako lékařský poradce pro výzkum epilepsie v  Kalifornii. Je autorem více než 60 článků na poli neurologie ve vědeckých časopisech.

O KNIZE

Ellen Gould Whiteová obdržela svojí první vizi v roce 1844, když jí bylo pouhých 17 let. Její prorocký dar byl velmi důležitý v průběhu vývoje adventistické církve.

V posledních letech se vyskytla řada kritiků, kteří tvrdí, že vize EGW byly zapříčiněny částečnou epilepsií předního mozkového laloku, který byl způsoben zraněním které obdržela když jí bylo 9 let.  V této knize Dr. Peterson podrobně zkoumá tuto teorii.

1. Žádná nová obvinění

Zranění hlavy E.G.Whiteové

Adventisté sedmého dne věří že Ellen Gould Whiteová (narozená 1827, zemřela 1915) obdržela to, co oni nazývají prorockým darem, který je popsán v Bibli (1).
Když jí bylo 9 let, tak na ní hodila její rozlobená spolužačka kámen, který jí zranil na nose a způsobil vážná zranění. Kritici tvrdí, že tento úraz způsobil zároveň poranění předního mozkového laloku, což u ní zapříčinilo epilepsii, které se zároveň říká Komplexní parciální záchvaty . Proto kritici tvrdí, že její vize nebyly Božského původu, ale byly zapříčiněny částečnou mozkovou epilepsií.

Obvinění

V roce 1981 napsal v časopise Evangelica Delbert Hodder, specialista pediatrické neurologii, že vize EGW vykazují znaky, které jsou známé jako částečný komplex nebo psychomotorické záchvaty (2)

Čtyři roky později učinil podobné obvinění dermatologista v důchodu Molleurs Couperus v článku současný adventismus, kde tvrdí, že vize EGW byly zapříčiněny částečnou mozkovou epilepsií (3).
Protože obvinění těchto dvou mužů jsou až na některé detaily podobná, budeme se tím zabývat jako s jedním obviněním.

Obvinění z Epilepsie - nic nového

To, že prorokovy vize byly zapříčiněny formou epilepsie nejsou žádná nová obvinění. Různí kritici  v 19. a 20. století tvrdí, že vize Biblických proroků byly epileptickými záchvaty. V roce 1970 se vyjádřil Kenneth Dewhurst a A. W. Beard, že Pavlovy vize na cestě do Damašku byly zapříčiněny částečně mozkovou epilepsií.(4)

Ti, kteří akceptují důkazy Biblické zprávy samozřejmě odmítají tyto argumenty z jednoho důvodu, a sice proto, že Pavel nebyl jediný při té události, která se mu stala toho dne. Ti, kteří byli s ním viděli světlo, všichni padli na zem a všichni slyšeli hlas. Viz Skutky 9,3-7: 22.6-9: 26,13,14)

Jedno je jasné, jestliže Pavel měl záchvat, tak musela mít záchvat celá skupina ve stejný okamžik. Že by to bylo možné je tak bizardní, že se tomu nedá věřit, obzvlášť pro to, že pro Pavla hlas který slyšel měl naprosto srozumitelné poselství. Pro ostatní to byl ale nesrozumitelný zvuk.

Jestliže vize biblických proroků mohou být přisuzovány částečné mozkové epilepsii, tak nás nepřekvapuje, že stejné obvinění se budou vztahovat na vize EllenWhiteové. Už během jejího života tvrdil Dudley M. Canright kazatel Církve Adventistů sedmého dne, že měla hysterické záchvaty epilepsie, catalepsii a extázy. Dále tvrdí, že její vize byly výsledkem jejího zranění  z dětství (5)

Protože pan Canright byl současníkem EGW a nebyl lékař nebudeme se s jeho tvrzeními zabývat. Hodder a Couberus ale byli lékaři a proto se s jejich obviněními zabývat  budeme. Snahou této studie je zjistit, jestli obvinění těchto kritiků mají nějaké opodstatnění.

2. Nemoc Ellen Gould Whiteové

Zdroj informací

Protože Ellen Whiteová je již několik let mrtvá, je očividně nemožné stanovit její diagnózu na základě přímých klinických důkazů. Kritici, i ti co jí obhajují musí dojít ke svým závěrům na základě dosažitelných zdrojů.

Nejstarší a pravdě nejvíc odpovídající popis zranění EGW v jejím dětství a efekt jaký to mělo na ni samotnou pocházejí z jejího vlastního pera. Napsala následující:

Obrátila jsem se, abych viděla, jak daleko je za mnou, ale jakmile jsem tak učinila, hodila po mně kamenem a udeřila mně do nosu. Byla jsem ránou omráčena a klesla jsem v bezvědomí k zemi. 1T 10
Když jsem opět nabyla vědomí, nacházela jsem se v kupeckém krámě, mé šatstvo bylo potřísněno krví, která vytékala z nosu a stékala na podlahu. Nějaký laskavý cizinec se nabídl, že mne sveze domů ve svém voze, ale já jsem mu řekla, neuvědomila jsem si svoji slabost, že půjdu domů raději pěšky, než abych pošpinila jeho vůz svoji krví. Poněvadž nevěděl, že mé zranění je tak vážné, svolil k tomu, ale když jsem ušla pouze kousek cesty, cítila jsem se mdlá a omámená. Moje sestra a moje spolužačka mne odnesly domů. Nemám ponětí, co se se mnou dělo po nějaký čas po tomto úrazu. Moje matka říkala, že jsem nic nevnímala, že jsem ležela omámená (v angličtině  „stupid“– někteří překládají špatným významem - „strnulá, v komatu“, ale význam slova stupid je malátná, omámená, otupená - poznámka překladatele) po tři týdny......Když jsem opět nabyla vědomí, zdálo se mi, že jsem pouze spala. Nepamatovala jsem se na úraz a neznala jsem příčiny své choroby....(6)

Obvinění z poškození mozku

Na základě této informace pan Hodder tvrdí, že Ellen Whiteová utrpěla vážné poranění hlavy, a že její okamžitě následující ztráta vědomí byla následována jasným intervalem (při vědomí) a následným prodloužením ztráty vědomí.  Což je typické pro přítomnost mozkové krevní sraženiny, konkrétně epidurální hematom, ale ona takto diagnostikována nebyla. (7)

Couperus říká, že po krátkém intervalu, kdy byla při vědomí upadla opět do bezvědomí. Pak dodává, aby zranění hlavy způsobilo koma nebo bezvědomí které trvá tři týdny to není obvyklé a naznačuje to vážné zranění mozku (8)

Koma nebo omámení

Couperus tvrdí že Ellen byla v komatu nebo bezvědomí po dobu tří týdnů jako přímý důsledek jejího zranění hlavy. Tato interpretace není správná. Zpráva ukazuje, že Ellen byla v bezvědomí pouze po krátkou dobu jako přímý důsledek zranění hlavy, a že po nabytí vědomí byla ve stavu mrákot (ne komatu) po tři týdny. Neurologové se ve většině případů shodnou na tom, že trvání amnézie pro události, která předchází traumatu hlavy, obvykle úzce souvisí s vážností poškození mozku zapříčiněného zraněním. Na základě těchto kritérií Ellen utrpěla spíše menší než vážné zranění mozku.

Ze záznamu je jasné, že neměla Ellen žádnou amnézii, protože si Ellen na události před zraněním vzpomněla. Vzpomněla si, na to jak se otočila na tu dívku, která se jí snažila dohnat a když se otočila tak kámen udeřil do jejího nosu. Její paměť po událostech mezi dobou, kdy získala povědomí a upadla do omámení byla jenom lehce poškozená, protože si později naprosto jasně vzpomněla, že byla v kupeckém obchodě a krev jí tekla z nosu.  Vzpomněla si, jak odmítla nabídku  laskavého cizince, který jí nabídl, že jí odveze domů ve svém voze, protože by mohla vůz umazat. Přestože jakékoli zranění, které u člověka způsobí ztrátu vědomí je velmi vážné, v záznamech není zapsáno nic o tom, co by naznačovalo, že Ellen měla vážné zranění mozku.  To je pouze závěr, ke kterému dospěl Hoder a Couperous svojí interpretací událostí. Skutečnosti, jak později ukážeme mohou být lépe interpretovány způsobem, že zranění bylo vážné, protože způsobilo trauma pro její nos, jehož výsledkem bylo tak velké krvácení, že málem zemřela na ztrátu krve.

Rozdíl mezi omámením a komatem

Pojmy jako je „být malátná“ nebo „omámená“, které Ellen Whiteová používá k popisu jejího stavu v době po její nehodě se v průběhu minulého století závažně nezměnily.  Tyto pojmy popisují duševní stav, který se dá  popsat výrazně sníženou citlivostí na podněty. Osoba ale může být z tohoto stavu probuzená  intenzivní stimulací a v tomto stavu vykazuje vhodnou nebo přiměřenou nebo semipřiměřenou odezvu. Nicméně, když je podnět přerušen, tak osoba opět upadne do stavu absence reagování. Když se člověk zotaví z tohoto stavu tak si obvykle nepamatuje na věci, které ho stimulovaly k předchozímu probuzení.

Na druhé straně je ale koma stav bezvědomí, ze kterého není možné osobu vzbudit. Tato osoba není schopná odpovídat na jakékoli podněty. Je-li tento stav způsoben intrakraniálním krvácením jako je epidurální hematom, nebo subdurální hematom, jak tvrdí Hodder (13) Couperus (14), že se stalo Ellen. Tento stav je naprosto fatální pokud u pacienta není odstraněna krevní sraženina neurosugricaly. Tvrzení, že Ellen Whiteová měla některá z těchto krvácení není v souladu s dostupnými záznamy známých faktů. 

Nemoc Ellen Whiteové

Hodder a Couperus interpretují nemoc Ellen Whiteové pokud se týká třítýdenního období této nemoc během kterého byla podle nich v bezvědomí nebo v komatu. Nicméně jiné vysvětlení je možné. Podle tohoto posledně uvedeného vysvětlení nemoc Ellen Whiteové se vztahuje na fyzyckou kondici, které vyplynuly z jejího zranění. Tyto komplikace, které ukážeme mohly lehce vést k onemocnění krku a plic. Což bylo později diagnostikováno jako tuberkulóza. Toto se zdá být přirozenějším výkladem pojmu, který používá Ellen „moje nemoc“ spíše než výklad Couperův který se snaží vsugerovat, že její nemoc se vztahuje alespoň částečně na psychické příznaky temporální epilepsie.

Krvácení do krku během bezvědomí

Ellen Whiteová tvrdí, že zotavení z její nehody bylo považováno za velmi pochybné kvůli ztrátě „tolika krve“.(17) Ztráta krve musela být velmi značná, protože když znovu nabyla vědomí, tak byl její oděv potřísněn krví, která jí tekla z nosu a až na podlahu. Když pak chtěla sama odejít tak se jí zmocnily mdloby a závratě a musela být nesena domů její sestrou a spolužačkou. (18) Lékaři obecně uznávají, že silné krvácení do krku během i krátkého období bezvědomí může mít za následek zápal plic. Z tohoto důvodu je jedním z prvních snah v léčbě pacientů s úrazem hlavy jako měla Ellen  není okamžité léčení zranění hlavy ale snaha u pacienta udržet dostatečné dýchání a zabránit aspiraci krve a sekrece z nosu a hrdla do průdušek a plic. Pokud tato opatření nebudou přijata může dojít k vážné komplikaci, to bylo obzvlášť pravdivé v době kdy žila Ellen Whiteová kdy nebyly objeveny antibiotika.  Pokud by Ellen Whiteová během svého bezvědomí vdechovala krev a sekrety z nosu, (což bylo velmi pravděpodobné vzhledem k nedostatku přiměřené první pomoci v těchto dnech) tak by se nejspíše vyskytl zápal plic.

Když Ellen Whiteová hovoří o „mé nemoci“ má na mysli spíše než zranění mozku zápal plic a ztrátu krve. V době Ellen Whiteové byla tuberkulóza běžným onemocněním a mnoho lidí mělo neaktivní formu této nemoci, která ale mohla kdykoliv vzplanout ba stát se aktivní plicní tuberkulózou, pokud se přidaly nějaké jiné nemoci nebo pokud došlo k nějakému jinému stresu. Pokud Ellen měla neaktivní tuberkulózu v době jejího zranění tak se ztráta krve a zápal plic snadno mohly vyvinout do plicní tuberkulózy. To  by vysvětlovalo, proč říká že jako mladá žena měla nemocné plíce (19), a proč jeden lékař u ní konstatoval diagnózu dropsical comsumption.   Což je pojem pro tuberkulózu.

Ellen Whiteová a Komplexní parciální záchvaty

Co jsou záchvaty?

Záchvat nebo epileptický záchvat jsou definovány jako přerušovaná porucha nervového systému, pravděpodobně v důsledku náhlého a nadměrně nesourodého elektrického výboje do mozkových buněk. (21) Z praktických důvodů lze říci, že epilepsie a záchvaty jsou v podstatě synonymní, ačkoli někteří upřednostňují, aby těmto pojmům byla dána odlišná definice. Ale bez ohledu na příčinu epilepsie nebo záchvatovitých poruch, obojí je porucha mozkových funkcí. Na tom se všechny autority schodnou.

Druhy epilepsií

Jeden typ záchvatů se nazývá křečovitý. Tento pojem se ve většině případů používá k popsání ataku, který způsobuje abnormální stahování a ztuhlost volních svalů, která většinou souvisí se ztrátou vědomí. Tento stav se také všeobecně nazývá hlavní motorické záchvaty, nebo velká  (grand mal) epilepsie. Další druh záchvatu se projevuje náhlým zastavením aktivity na krátkou dobu s tím, že člověk vůbec nevnímá své okolí. Na rozdíl od Hlavních motorických záchvatů tato forma epilepsie se zřídkavě projevuje tím, že by člověk spad, nebo by dělal abnormální pohyby. Většinou trvá méně než půl minuty a říká se mu absentní záchvaty, nebo Petit mal Epilepsie, nebo Generalizovaný záchvat bez křečí. Tento druh epilepsie se zřídka objevuje u dospělých.

Komplexní parciální záchvaty

Ve staré lékařské literatuře se pojem „komplexní“, pokud je použit v souvislosti se záchvaty, někdy označuje jako komplexní symptomatologie. To ale dnes již není úplně přesné. V moderním chápání částečné záchvaty, které nezasahují vědomí se nazývají Komplexní parciální záchvaty. Pokud se tyto záchvaty dotýkají vědomí, tak se nazývají Komplexní parciální záchvaty. Částečné komplexní záchvaty jsou jedním z hlavních typů epilepsie. A to je přesně tento druh o kterém Hodder a Couperus tvrdí, že Ellen měla. Tento druh záchvatu se dříve nazýval staršími pojmy  částečná laloková epilepsie, nebo psychomotorický záchvat. Musíme zde ale zdůraznit, že tyto druhy záchvatu nejsou identické.

Částečný komplexní záchvat zahrnuje částečné postižení funkce mozku. Během ataku osoba provádí automatické pohyby. Tyto pohyby se mohou zdát jakoby chtěné, ale všeobecně jsou nepatřičné. Tento druh epilepsie může také vykazovat stav, jakoby v transu, a má různé abnormality, pokud se týká citu a autonomických funkcí.  Je doprovázeno poškozením vědomí, které ale většinou trvá krátce.

Intelektuální brilance přesto, a ne kvůli, epilepsii

Záchvaty jakéhokoliv druhu nikdy nezlepší mentální schopnosti pacienta. Nikdy nikdo nic nedosáhl během záchvatu a nebo přímým výsledkem záchvatu. Pokud je osoba, která měla záchvat, v životě úspěšná, není to proto, že měla epilepsii, ale přestože jí měla. Máme zprávu o mnoha úspěšných lidech, kteří měli záchvaty, kteří měli záchvaty mezi jinými Alexander the Great, Julius Caesar, Buddha, Mohammed, Napoleon, van Gogh, Pascal, Socrates, Dante, Tchaikovsky, Lord Byron, Alfred Nobel, and Dostoevsky, ale tento záchvat nebyl příčinou jejich úspěchu. I kdyby trpěla Ellen Whiteová Komplexním parciálním záchvatem, což my nepřipouštíme, tak jakýkoli úspěch kterého bylo dosaženo, nebyl protože měla částečný záchvat, ale přestože ho měla.

Někteří tvrdí, že velký ruský autor Dostojevský profitoval z toho, že měl záchvaty. Pokud to tak bylo tak to bylo jen proto že byl schopen vyobrazit nějakou postavu ve svých románech, jakoby měl záchvat, a ne protože byl schopen něčeho dosáhnout, jako přímý důsledek epileptických záchvatů.

Vize Ellen Whiteové versus Komplexní parciální záchvaty.

Pokud jde o popis mentálního stavu Ellen Whiteové v průběhu vizí, Hodder a Couperus tvrdí, že „ztratila vědomí“ (22), nebo „nevnímala své okolí“(23). Záznam také ukazuje, že i když byl obvykle amnesický (bez paměti), tak pokud se týká obsahu některých jejích vizí ihned po nabytí vědomí, byla později schopná si vzpomenout na to co viděla do velkých detailů. Tato skutečnost by se nevztahovala na Komplexní parciální záchvaty. Pokud se toho týká, tak amnesie je během ataku klasickým projevem.

Kritici E.Whiteové tvrdí že schopnost pacienta si později vybavit co viděla ve svých halucinacích během záchvatů je typické (25) nebo charakteristické (26) pro Komplexní parciální záchvaty. To není pravda. Oběti takového typu záchvatu musí alespoň z části  vnímat své okolí během této doby. Ale zřídka si pamatují nějakou smysluplnou a organizovanou  halucinaci pokud se nějaká vyskytne. Je pro ně ale běžné si vzpomenout na takové věci jako jsou podivné většinou nepříjemné pachy, nebo divné změny jejich okolí, nebo mají pocit, že měli velmi nepříjemnou zkušenost, ale na detaily si mohou vzpomenout jen zřídka, většinou vůbec.

Kdyby kritici E.Whiteové lépe rozuměli těmto druhům záchvatů, tak by si museli všimnout, že jejich vlastní tvrzení doslova protiřečí symptomům Komplexních parciálních záchvatů,  jako vysvětlení pro její vize.

Stereotypní symptomy versus rozmanitý obsah

Symptomy ke kterým došlo během záchvatu mají tendenci se od člověka k člověku lišit. Ale každý jednotlivec má tendenci zažít jen několik příznaků a ty se obvykle vyskytují stereotypním způsobem v každém ataku. Je pravda že osoby s částečně komplexním záchvatovitým onemocněním mají často pocit  „déjà vu“  (pocit obeznámenosti s neznámým prostředím) spojené s jejich záchvaty. Nicméně tento pocit se obvykle skládá z neurčitého povědomí, že k stejným pocitům došlo už u předchozích ataků. Na rozdíl u komplexních parciálních záchvatů se obsah vizí Ellen Whiteové měnil při každé příležitosti a často zahrnoval mnoho složitých předmětů. Ty vize na které si obvykle mohla vzpomenout s velkou živostí jí dával materiál, o kterém mohla pak psát po dobu mnoha dní, v některých případech i týdnů. Tento fakt sám o sobě už vylučuje že příčina pro její vize byl Komplexní parciální záchvat. 

Automatismy a reakce na životní prostředí.

V učebnici o medicíně doktora Jerome Engel, Jr., M.D., je popsána fyzická aktivita obětí částečného komplexního záchvatů následovně: „ Komplexní parciální záchvat,  který je typický pro spánkový lalok nebo pro psychomotorický útok, začíná s nehybným pohledem v údobí, kdy je vědomí narušeno, pak následují bezúčelné pohyby, které nazýváme automatismy. Alimentární automatismy jako žvýkání, polykání, sání a pohyby rtů jsou nejčastější a pravděpodobně odrážejí amydala zapojení. Jiné příklady automatismu zahrnují verbální projevy, jako jsou zvuky nebo slova dále pak gestikulace pohyby, jako je tápání pózování, tahání za šaty, projevy různých emocí a chůze. Dále probíhají aktivity jako je mytí nádobí nebo dokonce může probíhat automatické řízení auta. Pacienti se mohou svlékat běhat reagovat na příkazy a prokazovat řadu složitých automatismů navzdory ictálnímu stavu (27).

Totální nevnímání a nereagování na životní prostředí, jak tomu bylo v případě Ellen Whiteové, během doby co měla vizi, nejsou charakteristické pro Komplexní parciální záchvat.

Hodder a jeden jeho spolupracovník v ústním výtahu prezentace na American Academy of Neurology,  stejně jako Hoddre a Couperus ve svých článcích uvažují a prohlašují, že Ellen Whiteová vykazovala automatismy během toho, co měla vizi, a že tyto aktivity jsou charakteristické pro Komplexní parciální záchvatovitý stav. (28)  Zde je příklad Hodderova popisu z jeho článku v aktualitách: Tyto automatismy často zahrnují zažívací trakt a zahrnují žvýkací pohyby mlaskání rty pohyby jazykem nebo polykání.  Mezi další charakteristiky automatismu patří zapojení motorického systému a nazývají se gestikulační automaticmy. Nejtypičtější je mnutí rukou,  tápání s tlačítkem, nebo jiným objektem, svírání rukou, škrábání hlavy, tření nosu, nebo jiné bezúčelné a kultivované pohyby.“( 15,29)

Index 15 na konci předchozí citace odkazuje na článek Davida D Dalyho, který se objevil v časopise Pokroky v neurologii pod názvem „Ictální clinické projevy komplexních parciálních záchvatů“.  Hodder tvrdí že všechny symptomy které vyjmenovává jsou použity z článku,    to ale není úplně až tak pravda, protože Daly nezmiňuje ve svém článku tření rukou nebo ladné pohyby. (30) Toto jsou bezdůvodné atribuce.

Couperus jde ještě dále a navazuje na Hodderův seznam a tvrdí, že toto jsou „běžné příznaky temporální epilepsie“ (31) Pravdou ale je že tyto příznaky nejsou běžné. To ale ještě není všechno. Nejenom že seznam Dalyho nezahrnuje všechno, co by šlo interpretovat jako „ladné pohyby“, ale i kdyby tření rukou byly charakteristickým symptomem komplexního parciálního záchvatu. Záznamy zmiňují pouze jedinkrát, že  si Ellen třela ruce během toho co měla vizi, a že v tomto případě její tření rukou bylo v souvislosti vizí.(32)

Jak již bylo zmíněno automatismy typické pro  parciální záchvaty bývají opakované a jsou si podobné při každém ataku. A proto aktivity Ellen Whiteové při jejích vizích se jim nepodobají. (nejsou to tedy automatismy) Konečně nebyl nabídnut žádný důkaz, že Ellen dělala jakýkoliv z běžných automatismů, které jsou charakteristické pro komplexní parciální záchvat.

Pachy během komplexních parciálních záchvatů

Po tom co Couperus cituje Dalyho, pokračuje dál a říká „záchvatovitá zkušenost je obvykle iniciována takzvanými signálními symptomy, tyto jsou halucinace že něco cítíme (páchne)“    Dále uvádí, že občas “pacient cítí vůni růží nebo fialek, nebo jednoduše květin a to bylo často součástí vizí Ellen Whiteové (33) A to znamená že se jedná o důkaz že trpí částečnými parciálními záchvatovitými stavy.  Je pravda že ve svém popise tohoto druhu záchvatovitých poruch Daly zahrnuje halucinace „rozpoznatelných pachů“, ale Daly říká, že takové události jsou vzácné (34)
Tvrzením, že takové události byly častou součástí vizí Ellen Whiteové a jsou tedy důkazem záchvatovitého stavu, si Couperus protiřečí té autoritě, z které cituje k podpoře svých tvrzení. Kromě toho je třeba poznamenat, že cítit příjemnou vůni je velmi vzácné.

Whiteová a hypergrafie

Některé osoby s Komplexní parciální poruchou  trpí hypergrafií, což je nadměrné psaní mezi jednotlivými ataky. Hodder i Couperus naznačují, že plodné psaní Ellen Whiteové je příkladem hypergrafie. (35) a proto zase důkaz záchvatovitého stavu. Ellen Whiteová byla opravdu plodnou spisovatelkou. Odhaduje se, že napsala kolem 100 000 strojem psaného materiálu v průběhu svého života z nichž mnohé jsou stále zveřejňovány. Ale to že někdo hodně píše a jeho knihy se zveřejňují není důkazem hypergrafie, tak, jak je tento pojem používán v souvislosti se záchvatovitými stavy.

Těch několik badatelů, kteří studovali hypergrafii u osob s Komplexními  parciálními záchvaty, uvedli, že je to typické pro některá individua. Neurologové   Stephen G. Waxman and Norman Geschwind dávají příklady tohoto fenoménu zveřejněním v časopise neurologie (36)

Tyto případy zahrnovaly případ dívky který napsala jednu píseň několik set krát. Psala také takové věci jako opakující se seznamy nábytku ve svém bytě kopírovala vytištěné štítky a psala seznamy toho co má ráda a co ne. Ani jeden z těchto psaných dokumentů nemá žádnou literární hodnotu.

Další pacient je muž který psal podobné seznamy svých symptomů, stejně jako poznámky kdy k jeho záchvatům došlo nebo nedošlo. Zde je krátký příklad: „Děkuju ti drahý Bože na nebesích - žádné záchvaty“ tento člověk si do detailu zapisoval poznámky o všem, co se během dne událo. Poznámky typu měl jsem záchvat když jsem seděl na záchodě.

Hypergrafie postrádá literární hodnoty tak, že žádná autorita nikdy necharakterizovala zveřejněná díla nějakého uznávaného autora a nikdy se žádný kompetentní neurolog nepokoušel diagnostikovat záchvatovité onemocnění tím, že by analyzoval styl psaní pacienta nebo množství toho co napsal. Že by hypergrafie byla charakteristická pro pacienty se záchvatovitým onemocněním je neznámé a někteří neurologové o tom ani nikdy neslyšely.

Člověk by musel hodně napínat svojí představivost aby se díval na spisy Ellen Whiteové jako na záchvatovité stavy. Především to není množství spisů dané osoby, které rozhoduje o tom jestli on nebo ona má záchvaty poruchy hypergrafie, ale kvalita a obsah těchto spisů. Agatha Christie, Zane Grey, and Edgar Rice Burroughs byli velice plodní spisovatelé, ale nikdo nepřičítal jejich spisy hypergrafii nebo přidruženému záchvatovitému onemocnění.

Pokud jde o spisy Ellen Whiteové nemají žádnou podobnost s hypergrafií spojené s křečovými stavy. Mnoho lidí, kteří četli její spisy ale nevěřili nezbytně že byla inspirovaná Bohem, nebo ti kteří nechtěli následovat její rady, že její spisy měly literární hodnotu a že jsou duchovně povznášející.

Perseverace

Hodder a Couperus naznačují, že Ellen Whiteová měla Komplexní parciální záchvatovité onemocnění, protože vykazovala perseveraci v řeči, zatímco během svého vidění stejně jako ve svých spisech. (37)  Tito hodnotitelé zřejmě nechápou podstatu řeči perseverace.

Ve své knize „The Neurological Examination“, od Russella N. De Jonga, M.D. je definice perseverace řeči: „přetrvávání jedné odpovědi nebo jednoho nápadu jako odpovědi na různé otázky“ (38) Například posuzující lékař se ptá pacienta: „jakou barvu má moje košile.“ Pacient může reagovat tím že řekne „modrou“. Jestli je jeho odpověď správná nebo nesprávná není podstatné. Ale všimněte si, pokud se lékař ptá další otázky například „kolik je hodin, nebo jak se jmenuje prezident USA“ a pacientova odpověď zůstává stejná „modrá“, tak tento jev se jmenuje Perseverace. Takže Hodder a Couperus používají tento pojem nesprávně, když ho aplikují na opakující se ale, vhodné použití slova, odpovědi.

Perseverace řeči je vzácný jev při Komplexních parciálních záchvatech, ale Hodder a Couperus tvrdí že protože EGW opakovala určitá slova a fráze, když šla do vize, během vize a nebo po vidění v jejích spisech, tak to byla (podle nich) perseverace. Například. Tito kritici citují Ellen Whiteovou, když říká sláva, sláva, sláva (39) a zároveň je to jakýmsi vstupem do vize. To je opakování, ale tyto výrazy byly vhodné vzhledem k souvislostem v nichž byly vyřčené, a proto nejsou perseverací ve smyslu, jak se tento pojem používá v neurologickém kontextu. V dalším příkladu „perseverace“ Couperus odkazuje na článek, ve kterém EGW opakuje slova „viděla jsem“ 35x (40) I když opakovaně používá tento výraz více než je to dobré pro editované psaní, není na tomto výrazu nic nelogického nebo nevhodného když ho použila jako frázi. To není důkaz perseverace, ani křečového stavu.

Oči Ellen Whiteové během vize

Hodder a Couperus tvrdí, že když byla Ellen Whiteová ve vizi, tak bylo charakteristické to, že zírala, nebo koulela očima (41). To je sice zajímavé tvrzení, ale je to také pravda? Je to to, co tvrdí svědkové a pamětníci? John Loughboroug byl očitým svědkem a zaznamenal že :

„Její oči jsou vždy otevřené, ale ona nemrká, její hlava je zvednutá a dívá se vzhůru, ne s tupým výrazem, ale s příjemným úsměvem, jako by se dívala na nějaký vzdálený objekt.„

Další svědek George Butler souhlasí s  Loughborougem a říká:

„Její oči jsou vždy otevřené, a zdá se, jako by se dívala na nějaký vzdálený objekt, a nejsou nikdy upřené na nějakou osobu nebo věc která se nachází v místnosti. Jsou vždy nasměrovány nahoru, vykazují příjemný výraz. Neexistuje žádný příšerný pohled nebo podobnost mdlobám (43).

Pokud autor této knihy byl schopen zjistit není ani jediný svědek který by tvrdil, že oči Ellen Whiteové byly obráceny v sloup nebo by zíraly během svých vidění.

Dýchala Ellen Whiteová když měla vizi?

Jedním z jevů spojených s vizí EGW s kterými má Hodder a Couperus zvláštní potíže je svědectví mnoha svědků, že nedýchala, když měla vidění (44). John Loughboroug, který říká, že viděl Ellen Whiteovou ve vidění asi 50x (45) pouze uvádí, že když byla ve vidění tak nedýchala, ale její puls bil pravidelně. (46) Ale ze všech svědků je pravděpodobně nejpřesvědčivější svědectví Daniela T. Bourdeau, který byl skeptický ohledně jejích vizí, a udělal svůj vlastní test. Říká:

„28.června 1857 jsem viděl setru Ellen Gould Whiteovou poprvé ve stavu vize. V té době jsem na její vize nevěřil;  Ale jedna okolnost mezi mnoha jinými o kterých bych mohl hovořit mě přesvědčila, že její vize jsou od Boha. Abych uspokojil svojí mysl v otázce, jestli dýchá, nebo ne položil jsem svojí ruku na její hruď dostatečně dlouho, abych věděl že nezvedala plíce více než kdyby byla mrtvolou.  Pak jsem přiložil svojí ruku nad jejími ústy sevřel jsem její chřípí mezi palcem a ukazováčkem tak, že pro ní bylo nemožné vydechnout a nebo nadechnout se, i kdyby chtěla. Držel jsem jí tedy tímto způsobem asi 10 minut, což je dost dlouho na to aby se za normálních okolností udusila, ale ona nebyla tímto v nejmenší míře ovlivněna.“(47)

Podle Butlera a dalších, byla délka vizí EGW mezi 15 -180 minutami (48) a někdy i více (49). To je přinejmenším pozoruhodná doba pro zastavení dýchání. Jak bylo uvedeno výše, společným základem na kterém kritici i obránci EGW dosáhli svých závěrů, je na základě historických záznamů. Písemná svědectví zanechána očitými svědky tvrdí, že EGW nedýchala když měla vizi a tyto výpovědi jsou tak jednoznačné, a jasné, že Hodder byl přinucen připustit, že; je možné, že něco “nadpřirozeného“ se stalo“ (50) Okamžitě ale jde, a zpochybňuje pravdivost těchto svědků tvrzením, že její dech byl nepostřehnutelný (51). Couperus prohlašuje, že to bylo „téměř nepostřehnutelné“.(52) Je třeba poznamenat, že žádný z kritiků nenabízí důkazy na podporu tohoto tvrzení.

Dlouhé období Apnoe (zástava dechu)v rozporu s Komplexními  parciálními záchvaty

Poskytování podpory pro argumenty v zájmu toho, že Ellen Whiteová dýchala nenápadně nebo téměř nepostřehnutelně jen stěží podporuje diagnózu epilepsie. Prostým faktem je, že apnoe (pozastavení dýchání) je v rozporu Komplexním parciálním záchvatovitým stavem. Spíše než nepostřehnutelné, nebo téměř nepostřehnutelné, pokud vůbec nastane nějaká změna v dýchání, tak se obvykle skládá v nárůstu míry a hloubky dýchání během ataku. Pokud je absence dýchání během parciálních záchvatů, je to pouze pro období několika málo vteřin, a ne několika minut nebo hodin jako v případě Whiteové.

Shrnutí a závěry:

Pečlivým zkoumáním Hodderových a Couperových teorií ve světle historických záznamů ukazuje, že se nepodařilo prokázat, že „ nemoc“ Ellen Gould Whiteové se skládala z vážného temporálního mozkové poranění, nebo že jevy spojené s jejími vizemi byly v souladu s Komplexním parciálním záchvatovitým stavem.

Dne 1.9.1983 správci EGW Estate jmenovali výbor, který má zkoumat všechny relevantní dostupné informace o povaze vizí EGW s cílem učinit si jasný názor. Po důkladném prozkoumání tento výbor který se skládal z 8 profesorů Loma Linda university skool of medicine and Nursing a dobře známého psychiatra ze severní Kalifornie. Došli k závěru:

Nedávné články a prezentace, které naznačují, že vize  a spisy Ellen Whiteové byly výsledkem složitých Komplexních parciálních záchvatů obsahují mnoho nepřesností. Nejasná odůvodnění a použití  skutečností vedly k mylným závěrům....

Po důkladném přezkoumání autobiografických a životopisných materiálů, které byly k dispozici ve světle současných znalostí o tomto tipu záchvatu náš názor je že :

1. Není žádný přesvědčivý důkaz o tom, že EGW trpěla jakýmkoli tipem epilepsie.

2. Není možné, že by Komplexní parciální záchvaty byly zodpovědné za vize paní Whiteové, a tím  sehrály svou roli  v rozvoji Církve adventistů sedmého dne (53)

Podle našich názorů bylo Ellen Whiteové dáno Bohem dané vedení prostřednictvím jejích vizí, které jsou hodnotné v tom, že poukazují na cestu spásy skrze Ježíše Krista pro ty, kteří hledali pravdu. Její vize byly také přínosem při poskytování směru pro ranou církev Adventistů sedmého dne ve věcech církevní organizace, základů vzdělání a principů zdravého života. Množství důkazů podporuje přesvědčení, že „něco nadpřirozeného“ se opravdu stalo, když Ellen Whiteová zažila její vize. Jsme přesvědčeni, že to byl projev pravého prorockého daru, nikoli nějaká forma epilepsie.

Pokud jde o proroky tak Bible říká „Poznáte je podle ovoce“  Matouš 7,16. To je vhodný standard podle kterého by se měly soudit vize a dílo Ellen Gould Whiteové.

Reference

1 Seventh-day Adventist Yearbook, 1988 (Hagerstown, Md.: Review and Herald Publishing Association), p. 7.
2 Delbert H. Hodder, M.D., “Visions or Partial-Complex Seizures?” Evangelica, vol. 2, no. 5 (November 1981), p. 35.
3 Molleurus Couperus, “The Significance of Ellen White’s Head Injury,” Adventist Currents, vol. 1, no. 6 (June 1985), p. 31.
4 Kenneth Dewhurst and A. W. Beard, “Sudden Religious Conversions in Temporal Lobe Epilepsy,” Journal of Psychiatry, vol.117 (1970), p. 497-507.
5 D. M. Canright, Life of Mrs. E. G. White (Cincinnati: The Standard Publishing Company, 1919), p. 171 (emphasis supplied).
6 Ellen G. White, Spiritual Gifts (Washington, D. C.: Review and Herald Publishing Association, 1860, 1944), vol. 2, pp. 7, 8. For other accounts by Ellen White, see Testimonies for the Church (Boise, Id.: Pacific Press Publishing Association, 1948), vol. 1, pp. 9, 10, and Life Sketches of Ellen G. White (Mountain View, Calif.: Pacific Press Publishing Association, 1915, 1943), pp. 17, 18. These accounts vary slightly in wording and minor details but are in substantial agreement.
7 Hodder, p. 32.
8 Couperus, p. 17.
9 Gifts, vol. 2, p. 8.
10 Testimonies, vol. 1, p. 10.
11 Testimonies, vol. 1, p. 11.
12 Robley Dunglison, M.D., LL.D., Dictionary of Medical Science (Philadelphia: Henry C. Lea, 1868), p. 923, “STUPOR… Diminished activity of the intellectual faculties, often amounting to lethargy.”
13 Hodder, p. 32.
14 Couperus, p. 18.
15 Gifts, vol. 2, p. 8.
16 Testimonies, vol. 1, p. 10.
17 Ibid., p. 11.
18 Ibid., p. 10.
19 Life Sketches, p. 72.
20 Gifts, vol. 2, p. 30. Cf. James White in Life incidents, in Connection With the Great Advent Movement, as Illustrated by the Three Angels of Revelation XVI (Battle Creek, Mich.: Seventh-day Adventist Publishing Association, 1868), p. 273, says that “when she had her first vision she was an emaciated invalid given up by her friends and physicians to die of consumption.”
21 See Maurice Victor and Raymond D. Adams, Principles of Neurology (New York: McGraw-Hill Pub. Co., 3rd. ed. 1985), p. 233.
22 Hodder, p. 33.
23 Couperus, p. 22.
24 Gifts, vol. 2, pp. 292, 293.
25 Couperus, p. 22.
26 Hodder, p. 33.
27 Jerome Engel, Jr., Cecil Textbook of Medicine, James B. Wyngaarden and Lloyd H. Cecil, eds. (Philadelphia: W. B. Saunders Co., 17th ed. 1985), p. 2152.
28 An oral presentation by Delbert H. Hodder and Gregory L. Holmes, entitled “Ellen G. White and the Seventh-day Adventist Church: Visions or Partial Complex Seizures?” an abstract of which appears in Neurology, 1981, vol. 31, pp. 160, 161; Hodder, Evangelica, p. 34; Couperus, p. 22.
29 Hodder, Evangelica, p. 34.
30 See David D. Daly, “Ictal Clinical Manifestations of Complex Partial Seizures,” Advances in Neurology (New York: Raven Press, 1975), vol. 11, pp. 57-84.
31 Couperus, p. 22 (emphasis supplied).
32 See W. C. White, “A Comprehensive Vision—I: Sketches and Memories of James and Ellen White” The Advent Review and Sabbath Herald, vol. 135 (February 10, 1938), p. 6.
33 Couperus, p. 23.
34 Daly, p. 61 (emphasis supplied).
35 Hodder, pp. 35, 36; Couperus, p. 26.
36 Stephen G. Waxman and Norman Geschwind, “Hypergraphia in temporal lobe epilepsy,” Neurology, vol. 24, no. 7 (July 1974), pp. 629-636.
37 Hodder, p. 34; Couperus, p. 27.
38 Russell N. De Jong, The Neurological Examination (New York: Harper & Row, Publishers, 4th ed. 1979), p. 274.
39 Couperus, p. 27.
40 Ibid.
41 Hodder and Holmes, pp. 160, 161; Couperus, p. 21.
42 J. N. Loughborough, The Great Second Advent Movement (Fort Worth, Tex.: Southern Publishing Association, 1905), p. 204.
43 Ibid. (emphasis supplied).
44 Ibid., pp. 207-210.
45 Ibid., p. 204.
46 Ibid., p. 205.
47 Ibid., p. 210, (emphasis supplied).
48 George I. Butler, “Visions and Prophecy,” The Advent Review and the Herald of the Sabbath, vol. 43 (June 9, 1874), p. 201.
49 Gifts, vol. 2, pp. 77-79.
50 Hodder, p. 33.
51 Ibid.
52 Couperus, p. 22.
53 A committee report, “Did Ellen White have complex partial seizures?” Ministry, vol. 57 (August 1984), p. 25.

Zdroj: www.whiteestate.org/issues/visions.html