„Ellen Whiteová je autorkou knihy Cesta ke Kristu“

Toto obvinění nám přichází z webových stránek Dirka Andersona and Roberta Sanderse. Využívá jedno z nejčastějších obvinění, a sice že:

1.Ellen Whiteová opsala svůj materiál od jiných autorů. Podívejte se, jestli je možné udělat kauzu z níže uvedeného.

2.Autorem knížky je Fannie Boltonová

Kritici: Autorem knihy je s největší pravděpodobností Fannie Boltonová. Paní Boltonová se stala členkou pracovního kolektivu Ellen Whiteové v roce 1888 a kniha Cesta ke Kristu vyšla v roce 1892. Později paní Boltonová údajně prohlásila, že to byla ona, kdo knihu napsal a paní Whiteová si rukopis vzala a vydala ho pod svým jménem . . . .

Část materiálu použitého v knize Cesta ke Kristu pochází z jiných, dříve publikovaných spisů Ellen Whiteové (například odstavec 1, str. 12 z RH 16.12.1884; odstavce 1, 2, str. 15 z 4T 563, 46; kapitola „Pokání“ ze ST 16.3.1888 a 5T 635-641; strana 83 z 3T 246, 247; str. 121-123 z RH 3.2.1885). Části knihy byly opsány od jiných křesťanských autorů. Následuje jeden příklad převzatý z knihy The White Lie: . . . .(Dirk Anderson)

Teď už víme, že kniha „Cesta ke Kristu“ byla opsaná od neinspirovaných autorů asistenty Ellen Whiteové (sic.) Takovým způsobem obyčejně Fannie psala pro Ellen. . . .

Zde jsou příklady plagiátorství z knihy The White Lie od Waltera Rae sic., strany 378, 379, 388. . . .(Robert Sanders)

Analýza údajného plagiátorství

Nyní se podívejme na dva příklady, které uváděl Walter Rea:

Tento výběr ze stran 96 a 97 knihy Cesta ke Kristu byl převzat ze Svědectví pro církev, sv. 3, strana 323, který je zase převzat z osobního dopisu paní Whiteové z roku 1873, adresovaného mladému duchovnímu a jeho manželce (The Progressive Years, str. 388). (Viz srovnání mezi knihou Svědectví a Cesta ke Kristu zde.) Tento první výběr byl tedy napsán 15 let předtím než Fannie Boltonová začala pracovat pro paní Whiteovou.

Texty označené červeně se podobají textu pana Underwooda pouze v myšlence, nikoliv slovy. Kvůli tomu a také proto, že oba články v časopise Signs byly publikovány s časovým odstupem dvou let, je podobnost myšlenky v částech označených červeně u Underwooda a Ellen Whiteové pouze náhodná.

Ať už to bylo záměrně či nikoliv, udělal Walter Rea, příp. jeho výzkumník, citaci Underwooda více podobnou Cestě ke Kristu než ve skutečnosti je. V originále se nenacházejí uvozovky nebo odkaz na Židům 11,6. Vlastně by tam neměly být žádné uvozovky, jelikož Underwood verš lehce parafrázoval.

Další Analýza údajného plagiátorství

Zůstává nám samozřejmě otázka, zda došlo k plagiátorství, i když Fannie Boltonová nebyla do něj zapojena. Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jak definujeme plagiátorství – zda ho definujeme podle norem platných v dnešní době nebo podle norem z roku 1892.

Dnes například, v některých kruzích, pokud si vypůjčíme pouze myšlenky a nikoliv slova, se o plagiátorství nejedná. V jiných kruzích se za plagiátorství považuje, když si vypůjčíme myšlenky. A jinde je dnes možné volně kopírovat od druhých, aniž bychom se dopustili plagiátorství. Jindy je kopírování spisů druhých jednoznačně plagiátorství, které může mít za následek přísné pokuty.

Jestliže by tedy paní Whiteová vydala knihu Cesta ke Kristu jako článek v nějakém dnešním vědeckém časopise, její současníci by ji odsoudili kvůli plagiátorství nikoliv proto, že některé formulace jsou podobné formulacím u pánů Marche a Underwooda, nýbrž proto, že opisovala ze svých dřívějších spisů bez použití uvozovek a na svá díla se neodvolala. Ačkoliv to zní absurdně, je to pravda.

Na druhou stranu se v knize Cesta ke Kristu nalézá 6 slov a jeden biblický verš z jednoho odstavce čítajícího 502 slov u Underwooda a 37 slov ze 6ti odstavců čítajících 1126 slov u Marche. (Viz původní citace všech tří autorů bez jakékoliv vynechávky písmen zde.) Výše zmíněných 37 slov se poprvé objevilo dvacet let předtím, než byla vydána Cesta ke Kristu v osobním dopise, který měl povzbudit mladého duchovního a jeho manželku. Jestliže tedy vypůjčení 6ti slov z 502 bylo v roce 1884 plagiátorství, potom se Ellen Whiteová skutečně plagiátorství dopustila, pokud uznáme, že si těchto 6 slov vypůjčila. (Vzhledem k tomu, že dva autoři, kteří píší o stejném tématu, použijí některá stejná slova, dalo by se opravdu předpokládat, že Ellen Whiteová těchto 6 slov opsala od Underwooda.) Nebo jestliže vypůjčení, ať už úmyslné nebo neúmyslné, 37mi slov z celkových 1126 při psaní osobního dopisu se v roce 1873 považovalo za plagiátorství, potom se Ellen Whiteová tohoto přestupku dopustila.

Autor: Fannie versus Ellen

Robert Sanders na svých stránkách poskytl naskenovanou kopii dopisu Edwarda S. Ballengera. V tomto dopise Ballenger tvrdí, že Fannie mu řekla, že to byla ona a nikoliv paní Whiteová, kdo napsal knihu Cesta ke Kristu. Byl to Ballenger, kdo v roce 1930 zveřejnil obvinění, že Ellen Whiteová plagovala obrázky – obrázky, za které zaplatila. (Viz „Dokonce obrázky byly předmětem plagiátorství!“)

Avšak poté, co jsme zjistili, že texty, které prý byly plagovány, pocházejí z dřívějších vlastních spisů paní Whiteové, jsme v rozpacích, co se týče rozsahu textů, které údajně měla napsat Fannie.

A vskutku poctivé a čestné by od Sanderse bylo, kdyby ohledně této záležitosti citoval samotnou Fannie:

"Sestra Whiteová . . . je zodpovědná za každou myšlenku, každý výraz ve svých spisech. Každý vydaný rukopis má být přezkoumán přímo u ní, . . . ."

"Co se týče změny ve vyjádření sestry Whiteové, mohu říct, že pokud jde o gramatiku a rétoriku, její výroky zůstaly nedotčeny" – DF 445b, Fannie Boltonová pro Miss Malcolmovou, 11. listopad, 1894. . . .

Vydavatelé v žádném případě nemění vyjádření sestry Whiteové, pokud je gramaticky správné a je evidentním výrazem zřejmé myšlenky. Sestra Whiteová, jako lidský nástroj, má jedinečný vlastní styl, který je uchován ve všech jejích knihách a článcích a je znakem její individuality v jejím díle.

Její rukopisy mnohokrát nepotřebují editaci a pokud ano, pak je to jen drobná, nepatrná úprava. V každém případě se jedná o veliké literární dílo. Avšak článek či kapitola, cokoliv, co bylo vypracováno v té souvislosti, předá editor zpět do jejích rukou a Duch proroctví pak věc upraví a tak se stane, pokud je to schváleno, vybraným výrazem Božího ducha.—DF 445a, „Vyznání ohledně svědectví Ježíše Krista,“ napsáno začátkem roku 1901 „Drahým bratrům v Pravdě.“
(Citováno v: Arthur White, Australská léta, str. 247-249)

To, že Fannie Boltonová na jiných místech popřela vlastní svědectví, nepřidává k její kredibilitě coby svědka, zejména pokud nikdo není schopen zjistit, jakou část knihy Cesta ke Kristu ve skutečnosti napsala.

Specifické závěry

Fannie Boltonová neměla nic společného s údajným plagiátorstvím při psaní stran 96 a 97 knihy Cesta ke Kristu, jelikož tento materiál byl už napsaný a publikovaný Ellen Whiteovou dříve, než byla Fannie zaměstnána u paní Whiteové.
Tedy pokud neřekneme, že Fannie asistovala v plagování z vlastních spisů paní Whiteové. Pokud použijeme extrémní standardy některých dnešních akademických pracovníků a odborných kruhů, je skutečně většina knihy Cesta ke Kristu výsledkem plagiátorství, protože paní Whiteová nikdy nedala do uvozovek své dříve publikované materiály ani se na ně neodvolávala.

Podle našeho (ne-právnického) názoru, by paní Whiteová neměla žádný legální důvod, aby obžalovala sama sebe z plagiátorství v roce 1892.

Zdroj: www.ellenwhite.info